Dvě aktuální krize. Co na to Německo?

Autor článku: 30. 10. 2011

Situace v Evropě není vůbec růžová – potkávají se zde dvě krize současně. Podle Geralda Celenteho z Global Trends Research Institute se Evropané dopouští stejné chyby, jakou udělaly Spojené státy –  příliš dluhu a míří k depresi. Jeho kompletní výrok najdete zde.

O co že v dnešní době jde?

1. Krize předlužených zemí

2. Systémová krize bankovního sektoru

3. Jak se může zachovat Německo?

 

Krize předlužených zemí:

Minulou středu byla uzavřena dohoda, že banky odepíšou polovinu pohledávek vůči Řecku. Dohodu přivítaly akciové trhy výrazným růstem. Problémy v EU přitom rostou a rostou. Nezapomínejme, že EU je větší ekonomika, než USA. Proto je vývoj v EU tak důležitý pro globální vývoj.

Nemohu se zbavit dojmu, že dojednaný odpis pohledávek (navíc pouze bankami) nebo navýšení záchranného fondu je jen kosmetická úprava pro uklidnění veřejnosti. Obávám se, že problémy jsou řádově větší než nabízené záchranné balíčky či odpisy bank. Navíc se vůbec neřeší podstata problémů.

Prakticky všechny vyspělé země jsou předlužené (čest výjimkám). A to ještě nebereme u zemí v úvahu tzv. „Unfunded liabilities“, tedy dlouhodobý deficit důchodových účtů (resp. jeho současnou hodnotu apod.). V případě USA se odhady Unfunded liabilities pohybují na úrovni 100 biliónů USD a výše. Členské země EU by podle výpočtu Jagadeesha Gokhale, Senior Fellow z Cato Institute, potřebovaly mít na účtech čtyřnásobek HDP, aby byly schopny dostát budoucím závazkům.

Co by pomohlo nejvíce? Zásadní změna je nutná hlavně v chování zemí.

Země musí začít pracovat s přebytkovými rozpočty, stávající snaha o zmírnění deficitů není dostatečná. Vygenerovaný přebytek by země měly věnovat na splácení dluhů. Bez toho se bude jejich dluh neustále zvyšovat a dříve nebo později se dostanou do dnešní pozice Řecka. Každá splátka dluhu povede k poklesu placených úroků, což za jinak stejných podmínek povede ke zvýšení přebytku a další splátce. Vlastně efekt úroků z úroků opačným směrem.

Bez změny chování zemí (které se zřejmě neobejde bez osekání vládních výdajů a růstu daní) se udržitelného zlepšení situace nedočkáme.

 

Systémová krize bankovního sektoru:

Nejde jenom o jednu nebo druhou konkrétní banku v problémech. Zde je třeba řešit systémovou krizi bankovnictví (nejen evropského, které je první na ráně, ale i bankovnictví v USA, Velké Británii a dalších zemích) jako celku. Tyto problémy bank se nedají vyřešit nalitím peněz do stávajícího systému. Pumpování peněz do finančního systému je pouze valení koule před sebou, nic víc. Tento typ krize se musí řešit změnou celého systému

Podle analýzy Grahama Summerse ze společnosti Phoenix Capital Research je evropský bankovní systém jako celek a i většina bank (čest výjimkám) insolventní. Události roku 2008 přirovnává k zahřívacímu kolu před událostmi, které se blíží. Podle něj lze  definovat 3 základní okruhy problémů finančního sektoru.

1. Páka, s jakou bankovnictví dnes pracuje. Průměr v Evropě je 25:1, ve Spojených státech je tento poměr téměř poloviční (Lehman Brothers měli před krachem poměr 30:1). Toto není dlouhodobě udržitelné, pokles hodnoty aktiv o 4% vymaže celý vlastní kapitál bank. Navíc hodnota řady aktiv je stanovena jen tak odhadem.

2. Celková zadluženost evropského finančního sektoru je více než 23 biliónu USD a pohybuje se tak kolem 150% HDP celé Evropské unie. K tomu si přičtěme zadlužení společností mimo finanční sektor a tento poměr půjde ještě výrazně nahoru. A to nepočítaje mimobilanční položky.

3. Banky mají ve svých rozvahách velké množství dluhů, které budou muset splatit v příštím roce – jde přibližně o 5,5 bil. euro (o objemu refinancování dluhů jsem psal v srpnové analýze).

Co s tím do budoucna? Až do 80. let minulého století byly finance relativně nudným odvětvím. Vše se změnilo příchodem sekuritizace, ale hlavně pak bouřlivým vývojem na poli derivátů. Podle mě se finanční sektor nevyhne výraznému zvýšení regulace, podobně jako se stalo ve Spojených státech v 30. letech minulého století. A výsledek?

Je klidně možné, že na banky se za pár let bude pohlížet jako na „utilities“, tedy podobnou optikou jako na elektrárny, vodárny apod., a to včetně aplikovaných regulací. Co o této možnosti soudíte?

 

Co na to Německo?

Zatím se evropské země snaží vystupovat jednotně, kdyby to nedělali, pošlou euro i akcie ke dnu. Nevěřím však, že tento postup je dlouhodobě udržitelný (např. kancléřka Merkelová horko těžko získává souhlas Bundestagu s další pomocí ve prospěch zemí v problémech). Proto zapomeňme na nějaké spojenectví. Každá země bojuje na své triko. To platí i o zemích eurozóny, i když mají stejnou měnu. A přesně tak své zájmy hájí i Německo.

Po druhé světové válce si Německo zakládalo na nízké inflaci a silné marce. Tu potom obětovali na oltář evropské integrace (mimochodem, marka ale i nadále tůstala zákonným platidlem, euro bylo pouze přidáno).  Pokud začne ECB skupovat obligace problémových zemí a tisknout peníze (zatím tovypadá, že se ECB tomuto kroku sotva vyhne), zrychlení inflace v eurozóně bude za dveřmi. Domino spojené s krachem Řecka a případně dalších zemí eurozóny hodnotě eura také nepřidá. Německo tak bude stát před otázkou, zda raději slabé a inflací hrozící euro spravované Evropskou centrální bankou nebo relativně silnou vlastní marku řízenou Bundesbankou. Co myslíte, že Německo zvolí? Osobně jsem přesvědčen, že Německo scénáře o odchodu z eurozóny zpracované má. Jestliže Bundeswehr má zpracované scénáře Peak Oil až po systémovou krizi politického zřízení, tak nevěřím, že by neměli zpracované scénáře návratu k marce včetně všech nezbytných detailů.

Zhruba před měsícem jsem popsal řadu signálů vysílaných Německem, že znovuuvedení marky není zas tak nemožné.  V pudu sebezáchovy se Německo může vrátit k „starédobré“ marce. Nemohou to ale oznámit jen tak, byli by označeni za toho, kdo zabil proces evropské integrace. Nešlo by totiž jen o měnovou reformu v rámci jedné „bezvýznamné“ země, jde o měnovou reformu s globálními dopady.

Politické krytí takového kroku musí být dokonale připravené. Podle mě Německo čeká pouze na vhodný okamžik, kdy by znovuzavedení marky oznámilo. Protože takové oznámení nepochybně vyvolá enormní turbulence na všech trzích, přípravy musí být opravdu důkladné. Nejprve musí přijít pořádný „průser“ a jakoby v reakci na něj pak bude Německo moci oznámit návrat k marce. Dřív ne. Podle mě ale na marku nebudeme čekat moc dlouho. Pokud si myslíte, že návrat Německa k marce jsou jen výmysly, doporučuji následující článek z německé mutace Financial Times.

Rozhodl jsem se podívat také na to, zda by něco takového bylo technicky realizovatelné a jak moc by si Německo ublížilo z obchodního hlediska.

Z technického hlediska by to podle mě problém nebyl. Při vzniku eura mělo 1 euro hodnotu 1,95 marky. Takže směrem zpět by se pravděpodobně použil tentýž kurz.  Někteří komentátoři tvrdí, že tímto krokem by se Německo dostalo do izolace. To je otázka názoru, Švýcarsko má také svoji měnu, a že by bylo v izolaci, to se říci nedá. Jaká by byla případně hodnota nové marky po nějaké době? Určitě by proti výchozí hodnotě 1,95 marky za euro posílila. O kolik? Klidně o 15-20% v horizontu několika týdnů.  Dojde tím k částečnému (avšak pouze dočasnému) zhoršení konkurenceschopnosti německého průmyslu. Dlouhodobě by to mohlo německému průmyslu pomoci.

Co na to jiné země? Největší obavy má zřejmě Francie. V článku u možném rozdělení eura na „jižní“ a „severní“ jsem psal, že o tom, kam se zařadí Francie, rozhodne přístup Německa, které navíc má v držení okolo 90 % francouzských dluhopisů.  Odchod samotného Německa z eurozóny by patrně poslal Francii směrem k „prasátkům“.

Pokud se s někým bavím o tom, že by se Německo mohlo vrátit k marce, většinou to odmítají a jako hlavní argument uvádí obchodní výměnu v rámci eurozóny. Podíval jsem se proto na hlavní německé obchodní partnery  – data pochází z německéhu statistickéhu úřadu. Následující graf ukazuje největší exportní trhy Německa v loňském roce.  Největší objem exportu směřoval do Francie (91 mld euro), na druhém místě byly USA (66 mld euro) a na třetím Nizozemí (63 mld. euro)

HandelspartnerN

 

Pokud jde o dovoz, nejvíce se loni do Německa dovezlo z Číny (77 mld euro), na druhém místě bylo Nizozemí (69mld euro) a na třetím místě Francie (62 mld euro). Mimochodem, Česká republika je 12., pokud jde o německý export a 11., pokud jde o německý import.

Jak je vidět, pokud jde o objem zahraničního obchodu, není kromě Francie a Itálie jih Evropy pro Německo nijak klíčový. Objem obchodu se zeměmi Střední Evropy nijak významně nezaostává –  objem zahraničního obchodu s Polskem představuje 2/3 obratu obchodu s Itálií, objem obchodu s Českou republikou je prakticky stejný jako se Španělskem, objem obchodu se Slovenskem je o polovinu větší než objem obchodů s Portugalskem.

Vzhledem k vysokému objemu obchodu s Nizozozemskem, Rakouskem, Polskem, Českou republikou, ale třeba i Slovenskem se mi výhledové zavedení „severního eura“ s těmito obchodními partnery (+ třeba Finskem, Lucemburskem apod.) nezdá jako nereálné. Eurozóna by se z pohledu Německa, co se týče objemu obchodu, vlastně zmenšila o 1/3 Itálie a Francii.

Vím, může se zdát divné, že nejdříve Němci opouští euro, aby získali zpět marku, a té se pak obratem dobrovolně zbavují. Ve své podstatě však půjde o ozbavení se problémových zemí. Takto oklikou získá Německo dominanci a kontrolu nad společnou měnou (společnou s co největším množstvím obchodních partnerů).

Pokud toto přijde německým finančníkům jako odpovídající cena za odříznutí problémových zemí, můžeme se dočkat zavedení marky a poté za nějakou dobu uvedení „severního eura“, možná i s výše zmíněnými zeměmi. Samozřejmě, zavedení „severního eura“ nebude nic jednoduchého a realizovatelného v řádu měsíců či pár let. Jde o to, v jakém časovém horizontu Němci nyní uvažují.

 

Zdá se vám to možné nebo naopak úplný nemysl přitažený za vlasy? Diskutujte pod článkem.

Pokud vás článek zaujal, pošlete ho dál. Ať už přes facebook nebo sdílením odkazu.

 

 

3 dosud nejčtenější články na serveru:

 

Další vybrané články:


Štítky: , , , ,

Komentáře

  • Lukas napsal:

    Scenarov je niekolko, tazko spekulovat o tom, ktory nakoniec prevladne. Nemecko si vsak urcite zvoli ten, ktory prinesie najlepsi risk/reward a bude pre Nemcov znamenat, ze budu nadalej v pozicii "portfolio manazera" europskych financii. Co sa tyka bank ako utility firiem, myslim si, ze takymto krokom by sa ludstvu velmi pomohlo. Banky uz ani nemaju pravo byt sukromnymi subjektami po tolkych peniazoch co prijali od danovych poplatnikov.

  • Jan Dvořák napsal:

    Já se domnívám, že banky jako utilities do pár let skončí. To přiláká úplně jiný typ akcionářů, jiný typ manažerů, ale dalších "top" zaměstnanců.

  • Lukas napsal:

    Banky tak ako ich pozname dnes, skoncia o par rokov tak ci tak. Ak funguju iba vdaka bailoutom z nasich penazi, nevidim pre ne lepsi model ako utilities.

  • VoDo napsal:

    Já v nejaký systémový řešení nevěřím dokud se doopravdy nestane něco špatného, není na to politická vůle. Myslím, že řešení oddalování může fungovat ještě nějaký ten rok. Jde jedině a pouze o to jak se zachová lid, politici s tím sami o sobě nic neudělaj, lid musí vyjít do ulici a napráskat jim zadele. Mimo jiné o tom píše Gerald v aktuálním magazínu. It's showtime!

  • Jan Hladík napsal:

    Článek je velmi dobře zpracovaný, logická návaznost bije do očí. Ad 1) Je sporné řešit krizi předlužení všech evropských zemí omezením státních výdajů a zvyšováním daní. Příklad Španělska s 21 % nezaměstnaností, ale i ČR, kde spotřebitelská nejistota a nedostatek investic ekonomiky nadále brzdí. Pokud se nezapojí byznys všech segmentů a země se neproberou z deziluze "starého světa", nebudou schopny efektivně zareagovat na reálie globální ekonomiky se všemi jejími klady i zápory. Pokud je podle bodu 1) hlavním meritem splácení dluhů, měla by se nejprve vytvořit hodnota, ze které půjdou splácet - odkaz na skandinávské země je v tomhle případě výborný. Skandinávský model prokazuje efektivitu i inovativní potenciál. Například česká internetová ekonomika (www.zemeinternetova.cz) růstem brzy předčí finanční sektor. Kde je podpora v infrastruktuře, v regulacích, ve vzdělání? Atd. Věřím v potenciál tvořit a vyrábět, obchodovat a směňovat. Ale při škrcení těch, kteří tuhle práci odvádějí nic takového nefunguje. Mohl bych vyjmenovávat spoustu proměnných, které by vedly spíše ke stagnaci, ale za nejdůležitější považuji krizi vládnutí především v ČR, ale i po celé Evropě. Pokud vzdělávání, výzkum, zdroje a podnikání řídíme bezkoncepčně, klientelisticky a v případě školství přímo destrukčně, můžeme očekávat úpadek, zaostávání. Do té míry, do které bude krize vládnutí a finanční stagnace ruku v ruce se zhoršováním životních podmínek spolu s rostoucími náklady spotřeby, ať už díky daním či inflaci, nám tu hrozí posílení tzv. blbé nálady uvnitř společnosti. Společnost se bude radikalizovat a neúspěch vládnutí nepřinese nic jiného, než delegitimizaci elit. Může to ohrozit stát/y, vymahatelnost, bezpečnost, prostě politické systémy tak, jak je známe. Ad 2) Souhlasím, bankovnictví opět v dějinách neselhalo - dospívá do fáze, kdy s sebou stahuje celou civilizaci. Nedokáži si přímo představit banku jako utilitu, spíš se pozastavuji nad jiným faktorem: Pokud se o bankách, které by v proklamovaném volném trhu ve skutečnosti neuspěly, hovoří jako o systémových, říká mi to jedno. V jakém systému je máme ukotvené? V tom mocenském a správním? Bez nich se nic nepohne? A co tedy potom s demokratickou dělbou mocí a systémy jejich kontroly? Tento systém sám pro sebe nepodléhá legitimizační, tedy demokratické kontrole, přestože je vůči němu uplatňováno netržní jednání. Nepodléhají tedy vládě. Pouze do té míry, do které je utvářena legislativní regulace. Kde je ale vymahatelnost? Možnost změny? Jistě, demokracie jak ji známe není žádnou demokracií jak bychom ji znát chtěli, ale jsou zde alespoň systémové možnosti kontroly, volitelnosti institucí a tak i změny, vymahatelnosti práva. Banky a finance jsou ale nyní mimo politický systém, přestože ovlivňují vlády více, než samotný zdroj moci - lid. Tohle je samo o sobě zvrácené, při vší té rétorice o svobodě, demokracii a volném trhu. Kauza FED ve světle jejích kritiků z řad anarchokapitalistů a dalších je tomu skvělým příkladem. Považuji to za neudržitelné díky rychlejšímu toku informací a trendu posilování informovanosti širokých sociálních vrstev společnosti. Pakliže to nejsou pouze elity, kdo by měl informační náskok, je jejich mocenská pozice ohrožena. V souvislosti s prohlubováním výše popsaných sociálních problémů, navíc při vědomí o konání (zločinech) finančních institucí, je zde další faktor posilující nespokojenost se stávajícím uspořádáním. Řečnická otázka - koho je víc? Kdo se má hůř a hůř (nebo se ve světle pojednávaných bude mít)? : ) Ad 3) Ty scénáře jsou velmi realistické a nedělal bych si iluze, že skuteční stratégové, nejen v Bundeswehru, s nimi pracují. Jen proto, že u nás máme takovou sebranku (přiživovanou tou novinářskou) bych nebyl naivní, že si Němci a další vzdělané mocenské elity neudělají svůj domácí úkol. Více méně to na mě ale působí pozitivně - z pohledu ČR. Znamená to sice geopolitickou změnu, jež zapříčiní takové postavení Německa, které tu po 2. sv. v. nikdo nechtěl dopustit. Otázkou je, jak bychom se s tím vypořádali. Celý scénář ale zároveň počítá s tím, že státy zůstanou státy, politický systém neprodělá žádné tranzice a široké sociální vrstvy zůstanou v klidu. Ten pomyslný klid se vztahuje k prvním dvěma bodům, tak nevím, do jaké míry se ho podaří udržet? Jak a komu?

  • Toxic napsal:

    Přidám se ke chvále analýzy.. Myslím si ale, že Německo Euro neopustí, bohužel mám pocit, že toto vše spěje k takovým Spojeným státům evropským. Ve jménu boje proti krizi a bůhvíčemu se nám budou neustále očesávat státní pravomoci a Evropa skončí tak, že se budeme řídit pouze tím, co v Bruselu vymyslí Merkelová a Sarkozy (a jejich nástupci). Jestli v SESRu (svaz evropských socialistických republik) bude i Velká Británie netuším..

  • VoDo napsal:

    Jan Hladik: Souhlas, ale ja tam vidim jeden neprekonatelnej problem a tim je cas, ten evropa nema a politici videj jen a pouze tak daleko jak saha jejich volebni obdobi, ano i toto resis v prispevku, ale tam vidim dalsi problem, kterym je taky cas, a to cas na zmenu mysleni, coz taky evropa nema. Zeptejte se prumernyho zapadniho evropana kde se berou penize a on urcite rekne ze v bance, pomoci kreditky, ano to je pravda, ale to je ta pricina problemu. Lidi si nebudou chtit utahnout opasek a spotrebovavat jen to co vyprodukujou, na to zili moc dlouho v iluzi levnejch penez. Vidim to na udrzeni eura za kazdou cenu, tou cenou bude inflace a zaroven mirny narust platu, tak aby to lidi nevideli, z toho plyne jen a pouze Japonskej model ztracenejch dekad, ale bez sicialnich bouri a nepokoju. Evropa se nemuze rozpadnout to by byla znamka selhani politiku a vize v jednotnej kontinent, nezahodej neco co budovali desetileti a kdyby se precijenom evropa rozpadla tak by to vyustilo jen a pouze ve valku, tak jak se to v evrope resilo po staleti.

  • Jan Hladík napsal:

    VoDo, určitě je zajímavou otázkou, do jaké míry mají současné politické elity čas ve svých rukou. Tzn. jak dlouho jsou schopny odsouvat skutečná řešení problémů? Jejich situace je taková, že s bankami kooperují, takže jsou schopni získávat poměrně dost času. Tohle udržení ale nezajistí, aby se někde někomu zvýšili platy. Jak jsem zmiňoval Španělsko, ale hlavně naší zemi - u nás bude díky politice současné vlády hůř a hůř. Lidé to moc dobře vědí, i když třeba nejsou zadlužení nesmysly, určenými pro spotřebu (přesto máme jedny z nejzadluženějších domácností). Jistým vhledem budou protesty dne 17. 11., očekávám pěkné divadlo. Aby lidi nevěděli..... tenhle problém ve skutečné hospodářské krizi nefunguje a třeba ministr financí už nám nic jiného neslibuje. Pracující lidé nejsou schopni pokrýt ze svých příjmů měsíční náklady, pokud fungují samostatně, stále cca 70 % obyvatel ČR nedosahuje průměrné mzdy. Atd. Těch faktorů, které svědčí v neprospěch vládnoucích elit je více, lidé mají své hranice a nejspíš to je ten okamžik, který teprve podnítí nějaké systémové změny. Těžko říct, kdy přijde, u nás tyhle konstelace můžou třeba pouze shodit současnou vládu, nikoli vytvořit systematické nepokoje antisystémového charakteru, apod. Nemůžeme tvrdit, že se něco nemůže rozpadnout. Všechno je možné. Bohužel mediální mainstream přijal diskurz, slučující rozpad EMU s rozpadem EU. EU byla prvotně projektem tržním, projektem průmyslu a finančního sektoru, postupně směřujcím k hlubší tržní a posléze i politické integraci. Tohle samo o sobě nabízí celou řadu reálných možností, co nyní dělat. Přijatý diskurz ale tyto možnosti předem škrtá jako neevropské. Evropské státy přitom ještě zdaleka nejsou připraveny na tu politickou integraci. A co teprve jejich občané? Viz Toxicův příspěvek... Globální problémy se opravdu jen těžko řeší lokálně (premiér naší země otevřeně přiznává, že finanční trhy určují naší politiku, to je v případě suverénních států tradičního typu nemyslitelné!) a Klausova zcestná rétorika o novém svazu je o ničem, neboť dle jeho tradičního pokrytectví nesděluje, kdo je tím socialisticky zvýhodněným - jsou to právě banky, nadnárodní instituce kapitálu a finanční instituce. Takže tady navazuji na absenci demokratické kontroly těch, v jejichž prospěch se integrujeme, v jejichž prospěch se tisknou a přelévají měny sem a tam...

  • Jan Dvořák napsal:

    Čas politici ve svých rukou rozhodně nemají. Naopak. Jen hasí tam, kde vidí plameny. Vidí plameny ve vikýři na střeše, lijí vodu do vikýře. Úplně ale ignorují skutečnost,že plameny šlehají z přízemí a tam enehasí ani náhodou.

  • Lukas napsal:

    "Tipping point" sa moze objavit kedykolvek...btw, nemyslite si, ze v takejto situacii je akykolvek stockpicking uplne zbytocna vec?

  • Toxic napsal:

    Lukas: Zrovna před pár dny jsem četl článeček, že korelace akcií je na nějakém xx letém maximu, čili většina akcií se hýbe jedním směrem..

  • Jan Dvořák napsal:

    Zmiňovaný článek o korelaci a defacto zbytečnosti diverzifikace - http://proinvestory.cz/diverzifikace-zbytecna

  • Toxic napsal:

    Ono to bylo dokonce zde, díky za link..:)

  • Jan Hladík napsal:

    Jan Dvořák: Ano, souhlasím, politici v rukou čas nemají. Proto píšu, že při kooperaci s finančním sektorem ho jsou schopni získávat poměrně-relativně dost = naproti tomu, co je tu za průser, ho alespoň o nějakou časovou jednotku budou schopni nadále oddalovat. Pro mě jako politologa je určující právě otázka, do jaké míry jsou toho elity finanční i politické schopny a jak dlouho jsou toho schopny. Skutečnost, že jde o samotné systémové základy, uniká vůbec celému obecnému povědomí o současných problémech. Ale musím se ptát - nebylo tomu tak vždy? Kolik civilizačních krizí jsme v historii zaznamenaly, kolik lidí je předem nahlédlo, ale jak se s těmi náhledy ve skutečnosti pracovalo? Odpověď vydá na tři tečky ... Myslím, že stoupenci Marxe, ale i jeho protipólu u Rothbarda, budou s vývojem spokojeni s konceptem konce kapitalismu :D

  • Jan Dvořák napsal:

    Pane Hladíku, protože jste politolog, zajímal by mě Váš názor no potenciální osu Berlín (know-how) - Moskva (suroviny) - Peking (pracovní síla).

  • Jan Hladík napsal:

    Tahle osa je historicky podmíněná a nemyslím si, že by zde byl nějaký vnější faktor, který by ji mohl měnit. NordStream je již ve výstavbě, tudíž Německo s problémy v tranzici nechce počítat. Apod. Těch příkladů je vícero. Jejich geostrategické chování odpovídá politickému realismu, o čemž myslím svědčila i zpráva Bundeswehru. Moskva je jasná, ta je mixem autoritativního režimu se silným mocenským centrem, jenž zároveň umožnil jistou liberalizaci, takže se nejspíš dlouho udrží se stejným vedením, které rozhodně nebude hrát slaboškou hru. Rusko má ale pouze ty suroviny a spoustu třecích ploch s Čínou. Tu načrtnutou osu v závorkách vnímám jako výsledek nějakého krizového vývoje, takže bych v tomhle případě byl opatrný na to, co v téhle trojici může rozehrát Čína, která má ze své geopolitické podstaty za spojence USA. Navíc aspiruje na územní zisky právě na úkor Ruska. Bez USA, a nyní i zemí Latinské Ameriky, se myslím tahle osa neobejde. Konflikt, který by mohla způsobit nespokojeností LA zemí by nebyl příhodný ani pro jednoho z aktérů. Německo může být sabotováno Británií a Francií, kteří by obnovili tradiční politiku mocenské rovnováhy a zatáhly do toho zbytek ukřivděné Evropy. Teď bohužel musím odběhnout, ale vrátím se k této úvaze a zkusím k tomu dodat více vodítek...

  • johndow napsal:

    Tak se nam konecne zacina uplatnovat jeden zakon (ktery tu jiz nekteri zminovali), a to PUD ZEBEZACHOVY. Bude hezke sledovat jak zmizi EUROOBCANE a objevi se vypaseni Rekove a Italove, a ukrivdeni Francouzi s Nemci budovateli.

  • Jan Dvořák napsal:

    K tématu Řecka doporučuji následující článek: http://www.zerohedge.com/news/morgan-stanley-what-happens-next-greece-and-why-it-all-very-euro-negative

  • molnija napsal:

    Zdravím.Podle mě by měly statistické průzkumy udávat místo "středního aritmetického průměru" spíše "medián". Uvádím to zde, protože říkat veřejnosti jeký je nějaký "průmerný plat" je nepřesné. Lepší by bylo podle selského rozumu uvádět Medián.To by potom "střední plat byl někde úplně jinde (daleko níže). PS: Že si to veřejnost nechá líbit...

  • Jan Dvořák napsal:

    průměr, medián - to je věc médií. Pokud vím, tak třeba u mezd statistici medián zveřejňují.

  • Toxic napsal:

    molnija: Vzhledem k tomu, že dvě třetiny veřejnosti netuší, jaký je rozdíl mezi průměrem a mediánem, je otázka nechání si líbit irelevantní :)

  • Toxic: Provokativně bych napsal něco ve smyslu "větší polovina veřejnosti nerozumí matematice." Mohl bych se zeptat na zdroj informace, že DEM zůstává oficiální měnou Německa? Informace je to velmi zajímavá (opuštění eura by se mohlo po právní stránce zjednodušit - prostě by se jen nabídla marka, Německo by formálně zůstalo v eurozóně a trh by se postaral*), ale nepovedla se mi tato informace dohledat. *) Ale možná to vidím příliš jednoduše, právník nejsem.

  • Jan Dvořák napsal:

    Německo to má v ústavě ošetřeno chytře: The Federation establishes a note-issuing and currency bank as the Federal Bank [Bundesbank]. Its tasks and powers can, in the context of the European Union, be transferred to the European Central Bank which is independent and primarily bound by the purpose of securing stability of prices.

  • Otaznik napsal:

    Něco k věci: http://www.project-syndicate.org/commentary/reversing-europe-s-renationalization/czech

Napsat komentář





Finanční a komoditní komentáře z Chicaga pro vás připravila společnost Lembros logo