Není to tak dlouho, co jsem psal o W. Buffettovi a jeho postoji ke drahým kovům. To však nic nemění na skutečnosti, že W. Buffett je historicky jedním z nejúspěšnějších investorů do akcií. V poslední době dělá pro řadu lidí nepochopitelná rozhodnutí, kdy kupuje akcie firem s nadprůměrnou hodnotou P/E.
Před pár dny jsem narazil na odkaz na jeho proslov k akcionářům z roku 1986. Kdo chce porozumět, proč kupuje konkrétní akcie, měl by si tento projev prostudovat a potom přepočítat hodnoty pro Buffetem kupované akcie.
Ve svém projevu tehdy nastínil princip výnosů patřících vlastníkovi. Ani zisk ani cash flow neposkytují podle něj ten správný obraz o společnosti. Proto si připravil jakýsi mix výsledovky a cash flow. Tento údaj však investor nikde nevyčte, musí si ho sám odvodit a je tak nezbytná jeho práce. Započítává do nich zisk, odpisy a některé další nehotovostní položky a naopak odečítá průměrné investice nutné k udržení dlouhodobé konkurenceschopnosti. Kde je to nezbytné, pracuje s „best guess“, tedy nejlepšími možnými odhady.
Vzhůru ke studiu výkazů. Koho zajímá value investování, měl by si tento dopis pečlivě přečíst.
Aktuální investiční trilogie:
Hledáme nejlepší články čtenářů:
10 dosud nejčtenějších článků na serveru:
Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.
Obdivovat v dnešní době W. Buffetta pro jeho analýzy je jako chválit nyní Brigitte Bardot pro její krásu.
Buffettovi strategie výběru akcií fungovaly v jiné době. Doba se však změnila, jeho strategie nikoliv (toť můj názor). Je to jako snažit se jezdit podle 30 let staré mapy, mezitím co se silnice dávno obměnily. Fakt, že něco fungovalo v minulosti (prokazatelně), ještě nutně neznamená, že to bude fungovat i v budoucnosti.
Stejně tak snažit se odhadnout budoucí výnosy v tak nejistých časech, jako jsou ty naše, se mi jeví velice troufale. Existuje příliš mnoho proměnných, které mohou vstoupit do hry, jak o kterých víme, tak těch, o kterých zatím nic nevíme.
Mám také dojem, že Buffett měl „štěstí“, a to štěstí na dobu. Začínal v relativně „poklidné“ době, která trvala od konce 2. světové války až, řekněme, po nějaký rok 200x. V západním světě v té době se opět rozvíjela globalizace, USA se staly (či již byly) supervelmocí, dolar se stal rezervní měnou, v USA se usadili intelektuálové i podnikatelé z Evropy atd. Na tyto neviditelné faktory úspěchu se málo kdy (nebo kde) upozorňuje, bez nichž by však Buffett nemohl nikdy dosáhnout investováním toho, čeho dosáhl. Spoléhat se tak jenom na analýzu bez „neviditelných“ pomocníků se mi tak zdá příliš zjednodušující a zavádějící. Pokud máme analyzovat situaci, tak nemůžeme vynechat ani faktory společenského prostředí a doby. Tím nechci nijak hanit um tohoto geniálního investora, pouze upozornit na (z mého pohledu) na příliš jednostranný názor ohledně schopností. Bez „pomoci“ okolností by toho nikdy nedosáhl.