Natália Ševčíková: Bezpečné zlato

Gobseck: Zlato je prostě zlato. Lze se na něj dívat různě. Třeba jako na měnu. A pak by šlo říci, že si v té měně někdo spoří. Pokud si ale 99% ostatních spoří v měnách jiných a pak se třeba ukáže, že tyto měny ztratí koupěschopnost (částečně či zcela), tak se Au může ukázat i jako dobrá investice (prostě proto, že za X let nebudu mít co do koupěschopnosti tolik, kolik jsem ušetřil, ale řádově více).
Naopak pokud by se třeba objevilo nějaké gigantické zlaté ložisko, zlato by přišlo o svou relativní vzácnost a sice byste měl stále našetřeno XXX uncí Au, ale nic moc byste si za ně nepořídil.

– Tedy pro někoho je Au neinflační měna, ve které si klasicky spoří.
– Pro někoho jiného to je riziková spekulace na kolaps fiat měn, či na to, že dříve či později přijde nová rezervní měna (juan, SDR, …) částečně podložená zlatem a Au skokově zhodnotí.
– A pro někoho jiného je to třeba jen forma majetku, kterou lze relativně jednoduše transportovat, je relativně anonyní (tzn. těžko vyvlastnitelná či zdanitelná, skrytá před závistivci, …), atd…
– A dost pravděpodobně budou i lidé, kteří k držení zlata mají ještě nějaké jiné důvody

Pavel Vorlik: Podle mne tvrdit „zlato je investice jako každá jiná“ lze pouze o „papírovém“ zlatu.
Ano, investice do zlatého ETF či dokonce do akcií zlatého dolu opravdu je běžnou investicí.

Ale držba fyzického kovu není s žádnou jinou klasickou investicí (ETF, akcie, dluhopis, forex, …) srovnatelná a velmi vybočuje. U physAu absentuje riziko protistrany (cihla není ničím závazkem).
Cihla není závislá na „systému“, na funkčnosti burzy, na ekonomickém zdraví fondu, brokera, banky (mějte na mysli MFGlobal).
Cihla je anonymní, u ostatních forem majetku (včetně nemovitostí) je majitel znám, dohledatelný, zdanitelný, vyvlastnitelný, vyrabovatelný…
Cihla je více nezávislá na prostředí, než klasické invstice: na míře zdanění, kvalitě měny (až po měnové reformy či hyperinflae), zdraví státu (až po státní bankrot), atd…

Cihla se odlišuje i v možnostch transportu (v případě odchodu ze země). Nemovitost nelze převézt vůbec a v případě lokálních hosp.problémů je neprodejná. Akcie a dluhopisy místních subjektů mohou ztratit hodnotu a akcie/dluhopisy zahraničních emitentů mohou podlehnout nějaké místní regulaci (až konfiskaci) a „odstěhovat se s nimi“ může být problém (pokud jsou vlastněny pomocí místních zprostředkovatelů). U zlata problém s transportem je také, ale je jiné (fyzické) povahy – otázka je, jak rychle a jak neprodyšně budou uzavřeny hranice. Nicméně u kovu člověk není pod takovým časovým tlakem – i kdyby přísná opatření trvala několik let, Au si po tu dobu hodnotu uchová. U papírů to nemusí být pravda.

Cihla nemá jen výhody – je jí potřeba nějak skladovat a zabezpečit, může být odcizena, atd… Tzn. každý líc má i svůj rub, cílem mého příspěvku není tvrdit, že fyzický kov má jen výhody, ale jen a pouze to, že se od jiných typů investic VELMI liší, tedy že to NENÍ investice jako každá jiná.

No já bych k tomu doplnil jedno: ty oficiální měny jsou dnes do určité míry substitutem zlata. Také nemají žádnou reálnou hodnotu pro jedince (nelze je jíst), ale lze očekávat, že za ně lze něco užitečného směnit.

Jedna skupupina investorů do Au to Au kupuje proto, že té oficiálné měny neustále přibývá a oni chtějí uchovat hodnotu.

Druhá skupina ale má jiný pohled a v dlouhodoběnším horizontu očekávají, že oficiální papírové/elektronické měny přestanou být pro zlato konkurencí (protože dojde k jejich hyperinflačnímu sebezničení, či zanikne entita, která za oficiální měnou stojí a jeji používání násilím vynucuje – z důvodu války, převratu či pouze díky odmítnutí tohoto donucení ze strany lidí). Zlato by tak přišlo o svůj substitut a nadále již jen ono by bylo penězi (možná společně s Ag). Veškeré bohatství světa by se pak již neoceňovalo vedle zlata i v USD, EUR, JPY, atd… veškerý světový obchod by se pak již nevypořádával v papírových měnách, zlato bý získalo dominantní postavení v transakční i rezervní oblasti.
Pokud by k takovému scénáři došlo, zcela jistě bychom pak nemluvili jen o tom, že „zlato svým držitelům uchovalo hodnotu“, protože ono by ji řádově zvýšilo.

_____________________________________

Zde je také dobré připomenout rozdíl mezu Au a Ag. Au je opravdu kov, který se moc nepostřebovává. Naopak Ag má v tomto směru daleko blíže například k ropě v tom smyslu, že obě komdity se spotřebovávají, zásoby klesají, těžba se prodražuje. Ovšem na rozíl od ropy si Ag můžete strčit do trezoru či do peněženky.
Kdyby bylo technicky možné třeba ze třetiny barelu udělat kompaktní trvanlivou minci, myslím, že mnoho prozíravývh investorů by pár beden takových mincí mělo zakopaných pod jabloní…

Tady se nějak ztrácejí příspěvky! A to jsem sem nevkládal link na žádného prodejce (ale ani to by přeci nemělo vadit, toto není prodejní, ale informační portál, ne?).
Vkládal jsem pouze odkaz na web, kde jsou němečtí prodejci seřazeni podle aktuálních cen, aby tak bylo možné nakoupit co nejvýhodněji. Uvodeu ho znovu v dalším příspěvku, protože se jedná o hodnotný a nezávislý zdroj (a nikomu není bráněno, aby si tam zaregistroval i svůj obchod).

Dobrý den pane Kopáčku.

Myslel jsem, že odpovím stručně, ale nějak se mi to vymklo. Třeba toto vlákno nakonec vydáte knižně, něco jako Silverum Q&A 🙂

1) Neuváděl jsem zde link na žádného prodejce, ale na web http://www.silber-investor.de, který je katalogem prodejců, do kterého se můžete zaregistrovat i vy, či váš německý partner

2) Nepropaguji zde nákup Ag v DE na cizí DIČ (vlastně nepropaguji vůbec nic – na rozdíl od vás se prodejem Ag nezabývám) – jen jsem zmínil, že ne každý prodejce to ověřuje a ne každý důkladně. Ale každopádně toto jistě nebylo hlavním tématem mých příspěvků. Hlavním tématem bylo, že němeční prodejci mají typicky nižší marže (i díky větším obratům), i když rozdíl se v poslední době snížil. Další rozdíl jsem uváděl ten, že při nákupu bez DPH v DE je podstatná výhoda z hlediska cashflow.
Také jsem jako zajímavý doplněk (ne alternativu) uváděl nákup tzv. „junk silver“, tedy použitých amerických, německých či švýcarských oběhových mincí z šedesátých let – hojně propagováno třeba na silverdoctors.com – a v CZ jako dostupnou alternativu buď prvorepublikové 5, 10 a 20 Kč, nebo „komunistické“ pamětní mince – obojí je dostupné cca za spot (tzn. levněji než nové mince – nejen o DPH) a další výhodou je, že se jedná o „drobné“ od 3.5g Ag – tzn. pokud by stříbro výrazně posílilo či dokonce zpět získalo svou monetární roli, může být zajímavé mít menší část portfolia v něčem menším, než 1 Oz – a taková provedení u nových mincí buď nejsou, nebo jsou vemi výrazně nad spotem. Stačí se poptat někde, kde je vykupují např. za 17kč/g, jestli by je za 20 neprodali – vím vím, riziko padělku je i u prvorepublikové pětikoruny, s tím se nic nedá dělat. A že to je velký rozdíl mezi nakupem a prodejem? A není u nové mince ještě větší – hlavně kvůli DPH?

3) Co se týče anonymního nákupu: zde je věcí každého, jaké má preference. Mnoho lidí považuje možnost anomymního vlastnictví za ZCELA RoZHODUJÍCÍ výhodu drahých kovů (oproti dluhopisům, akciím, ETF, nemovitostem, atd…). Podle mne to souvisí s důvody, proč vůbec lidé kovy nakupují – nedůvera v politiky, nedůvěra ve finanční systém. Patrně těžko byste výhody neanonymního nákupu vysvětlovali obyvatelům USA v roce 1933 (kdo nakoupil neanonymně, asi si netroufl zlato neodevzdat státu, neb si nemohl být jist, že ho prodejce neudá – a dnes v době elektronické to platí dvojnásob – a u platby převodem trojnásob).
Další hledisko při rozhodování o (ne)anonymitě může být zpětný prodej. Ano, renomovaní prodejci investičních kovů či banky takový kov možná nevykoupí. Ale pokud si zadáte „výkup stříbra“ či zlata do google, najdete mnoho firem, které zajímá jen ten kov, jeho ryzost a forma. Ty solidnější při výkupu budou chtít vidět občanku. Ale ne fakturu – profesionál přeci padělek pozná.
Výkupní cena možná pak bude o nějaké procento nižší – ale to platí dnes a prodávat plánuju za 30 let…
Investiční kov málokdo kupuje proto, aby ho za měsíc či rok prodával. Většina investorů je dlouhodobých a ti budou kov chtít prodat (resp. spíše „uplatnit“) až ve vzdálenější době, resp. pravděpodobně zcela v jiné monetární, finančí i společenské situaci! (často ho kupují právě proto, že tuto změnu očekávají) A nikdo nemůže vědět, jaká situace bude v té době. Možná Au/Ag nebude chtít vykoupit nikdo, protože budou zcela bezcenné. Nebo naopak dojde ke kolapsu fiat měn, platit se bude výhradně Au/Ag, jejich kupní síla a poptávka po nich bude enormní. Bude pak někoho zajímat faktura? Zajímala někoho faktura během výmarské hyperinflace? Budou vůbec faktury existovat? Budou za 20 let existovat ty firmy, které faktury tehdy vystavily? To prostě nelze říct. Stejně tak jako nelze říct, že za těch 10 či 25 let bude přetrvávat „archaický“ stav měření na unce. Na unce se měří v USA. Bude ale za 10 let COMEX či US Mint tím rozhodujícím hráčem? Nebude se obchodovat na burze v HonkKongu? Co si myslet o tom, že Čína taví cihly na 1kg a ne třeba na 10 či 100 Oz? Opakuji – Au/Ag se nekupuje s horizontem měsíce, ale mnoha let. A co bude za mnoho let, to neví nikdo.

4) Ano, souhlasím, že problém s padělky je závažný a asi stále roste – jednak díky sériové produkci „fejků“ v některých čínských firmách, jednak díky motivaci padělat plynoucí z růstu ceny kovů i z růstu objemu prodejů i s růstem počtu účastníků trhu (často těch nepoučených muppets). Na druhou stranu: pokud je zde riziko, že padělek pořídím u renomované německé banky či velkého zavedeného německého prodejce – težko nemít stejné obavy i u vámi zastupované firmy (to není nic proti vám, jen obecné postesknutí, že pokud mohu narazit na padělek i v bance, pak s ním asi musím počítat všude).

5) Co se týče toho srovnávače cen: máte konkrétní výhradu k nějakému tam uvedenému obchodníkovi? To by bylo docela zajímavé. Také by bylo zajímavé, že ho provozovatel srovnávače kvůli vlastní důvěryhodnosti nevyřadí. Nebo že si na nekalou konkurenci hlasitě nestěžují ostatní registrovaní prodejci.
Podle mne to ale není tak, že by nějaká černá ovce (pochybný prodejce) byl v tom žebříčku stabilně nejvýhodnější. Naopak bych řekl, že se pořadí průběžně mění (podle toho, jak který prodejce dobře nakoupil) – a to nejen podle prodejců, ale i podle typu zboží (někdy je nejlevnější Filharmonik, někdy Maple Leaf, někdy třeba i Libertad). Stejně tak se mění pořadí i dle prodejců.
Nicméně je pravda, že ten žebříček by neměl být jediným vodítkem při nákupu. Minimálně proto, že při nákupu většího množství (500er masterbox, …) lze obvykle vyjednat slevu, samozřejmě u každého prodejce jinou, což ma vliv na celkovou výhodnost nákupu.

6) „prodejců kovů více jak cukráren = podle toho ten trh vypadá“. Vám tedy trh s kovy v Německu přijde méně vyspělý, než v CZ? To samé v USA, kde je také prodejců relativně dost? Podle mne velikost trhu (počty jak kupujících, tak prodejců) má zásadní pozitivní přínos pro kvalitu trhu (konkurence, likvidita, …). A malé množství kupců a prodejců má zcela jistě vliv negativní – jen si vzpomeňte na dobu, kdy neexistovalo žádné Silverum. Možné bylo koupit pouze předražené zboží někde u Obecního domu, nebo spoléhat na překupníky na Aukru, nebo se scházet s nějakým zlatníkem osobně v pobočce banky, tak mu skládat peníze na účet a přebírat zboží. Brr.

7) Píšete o tom, že si nikdo netroufne veřejně jmenovat problematické firmy a že existuje jen neveřejný blacklist. No to je opravdu prima 🙂 Ale kde je záruka, že ti dražší jsou ti méně problematičtí? Existence neveřejného blacklistu tak maximálně snižuje důvěru v prodejce obecně (tzn. že by každý se svým nákupem měl hned běžet do laboratoře a testovat). Na druhou stranu: je dnes vůbec možné, aby i „neveřejný blacklist“ dnes nebyl k dohledání googlem? Je vůbec reálné, aby nějaká firma, která je na trhu 10 či více let, která má stabilní sídlo a kamenné prodejny, aby prodávala padělky? Vždyť první z jejich tisíců zákazníků, který by zboží odnesl někam do výkupu, by spustil skandál. A první, kdo by něco takového zkusil, by byl konkurent cítící se poškozen dumpingovou cenou takového podvodníka. Jako první by poslal nějakého kamaráda na testovací nákup a pak rovnou do nějaké „safiny“. Nemluvím o nákupech na eBay, Aukro a podobně – tam je to samozřejmě něco jiného…

8) Ano, souhlasím, že když budu chtít 20.000 Oz, tak asi ani renomovaný německý prodejce nebude mít tolik skladem. Bohužel 20.000 jsem vzhledem ke svým skromným příjmům nikdy nekupoval :-(, ale pro lidi, kteří takto ve velkém nakupují opravdu platí to, co píšete – objednávat předem. Kdybych ale já někdy kupoval 20.000 Oz (40 masterboxů), tak bych se asi zkusil obrátit přímo na mincovnu (resp. některého jejího primárního dealera) či na rafinerii – když cihly od firem typu Ögussa může odebírat kdejaká šperkařská manufakturka, mohu asi taky. Znám dokonce člověka, který nakupoval u KGHM 🙂 což bych asi nepodstupoval, to jen tak pro zajímavost. Akorát že to byla tuším 1000 Oz „závaží“ vhodná tak do posilovny (nebo ještě mají takové ty kuličky – také „prima“).

9) S tou skartací asi máte pravdu. Vím o tomto postupu jen z doslechu, já bych to neriskoval. Na druhou stranu: pravděpodobnost samotné kontroly je tak 1x za 100 let (ne že bych na to chtěl spoléhat). A i když k ní dojde, jaká je pravděpodobnost, že budou u nějaké živnosti kontrolovat 12 let staré faktury, které již daný živnostník nemá (protože nemusí) a budou je dohledávat někde v Německu. Navíc: jak jsem řekl – Au/Ag lidé většinou kupují jako velmi dlouhodobou investici. Čili i když by to Ag i po 12ti letech chtěli kontroloři vidět, stále jim bude co ukázat. U typického gold/silverbuga kov z domu půjde až v době následující po té dnešní (či až v penzi), kdy již možná nebude existovat ani EUR, ani USD, ani EU a ani FÚ.
Pokud někdo kupuje Ag s tím, že ho prodá jakmile cena překročí 50 USD / Oz, pak jde o jiný typ investora a samozřejmě se pak musí chovat zcela jinak. Ale takový člověk přeci nekupuje fyzický kov! Ten kupují lidé buď jako „4. penzijní pilíř“, nebo proto, že očekávají minimálně vysokou inflaci, spíše ale konec USD a EUR.

Jsem rád, že jsem vzbudil takový ohlas a že se lidé s dotazy obracení přímo na vás, jako na odborníky. Pevně doufám, že získáte nové zákazníky a u ostatních podpoříte povědomí o vaší firmě. Velmi Silveru fandím a jsem pravidelným čtenářem jak ProInvestory, tak zpráv přímo na Silveru – i když ne se vším zcela souhlasím (např. s tím, že je důležité si připlatit za Eagle či Buffalo oproti MapleLeaf či Filharmonik – ale toto si opravdu musí rozhodnotu každý sám a produkce USMint svědčí o tom, že dostatek lidí volí tu první možnosti – i když asi spíše v USA, v EU ta struktura bude jiná a v Asii bude silná pozice čínských pand i Perth Mint).

Dobrý den, pane Kopáčku.
Já s vámi obecně suhlasím, jen mám pocit, že si z mých příspěvků vybíráte to, s čím se vám pohodlněji polemizuje.
Já zde nikoho k ničemu nelegálnímu nenabádám a ani sám nic takového nedělám, pouze jsem pro zajímavost a na okraj uvedl příklady, o kterých jsem se doslechl. Rozhodně v tom není těžiště mého příspěvku a myslím, že to je zřejmé.
Méně se pak již vyjadřujete k věcem, se kterými není tak lehké polemizovat.

Je opravdu nutné připlácet za Eagle a Buffalo, když Maple Leaf či Filharmonik je levnější? Nebude nakonec nejlikvidnější mincí třeba něco úplně jiného – např. Panda?

Je opravdu tak nutné u slitků preferovat výhradně americká uncová provedení, když Oz je americkou záležitostí a Amerika za 5, 10, či 20 let nemusí být oním hegemonem (netvrdím, že nebude, jen tvrdím, že vy nemůžete vědět, že bude), Comex může být zapomenut (resp. zničen požadavkem na fyzické dodání) a světu bude dominovat např. Čína a její clearing v kilových cihlách či honkkongská komoditní burza?

Opravdu bude za 20 let někoho zajímat nějaká faktura a další věci, ke kterým se dnes modlíme? Nekupuje se Au/Ag jednak jako dlouhodobá investice a jednak proto, že očekáváme, že monetární a politická realita se za 20 let změní (pravděpodobně daleko dříve)? Nepíše o tom často vlastně sám p.Dvořák? Na co hleděli lidé během výmarské hyperinflace? Na faktury, na formu a provedení slitku/mince? Nebylo tehdy rozumnější mít toho kovu o 30% více a raději v měnších jednotkách (a koupit o 30% více kovu v prvorepublikových desetikorunách oproti novému Eaglu je zcela reálné). Já netvrdím, že to tak MUSÍ být, je říkám, že nikdo nemůže tušit, jak to bude a vy na vašich stránkách ta opačná doporučení (na váš sortiment) prezentujete velmi kategoricky. Podle mne to ale má význam jen pro toho, kdo bude prodávat dejme tomu do 5ti let.

Co se týče onoho vyhledávače německých prodejců: každý si může zkusit u jednotlivých zde zobrazených firem prověřit, jak dlouhou mají historii, jakou mají pověst a reference, jak jsou velké co do obratu či počtu zaměstnanců, jak často mění sídlo, atd… A samozřejmě pro porovnání by si člověk pak měl obdobné parametry zjistit i o uvažovaných CZ prodejcích.

Máte pravdu, že pokud někdo nakupuje kov ve velkém a chce zachovat anonymitu, nákup realizuje prostřednictvím nějakého „nastrčeního“ SPV – třeba AS s anonymními akciemi či registrovaným v „daňovém ráji“. Ale pro „normální“ lidi toto není schůdná cesta a pokud také preferují anonymitu, musí to řešit jinak. Na druhou stranu, pokud bych chtěl za kov utrácet desítky či stovky milionů (třeba kdybych byl hejtmanem, ministrem, atd..) a dávalo by smysl si speciálně na to zakládat SPV firmu, tak (s prominutím) takový objem možná nebudu řešit s nějakou CZ firmou a zadám své asistentce či svému nákupčímu, ať buď uspořádá tendr (osloví X prodejců, i zahraničních), nebo ať se obrátí někam blíže ke zdroji (rafinér, mincovna, primární dealer mincovny, APMEX, …).

Podle mne je dobré, aby si každý promyslel, jaký má investiční horizont ohledně kovů. A pak si může zkusit tento horizont aplikovat na historii – ukáže mu to, jak se preference a pohled mohou v čase změnit.
Pokud nějaký ošklivý americký muppet, který nectí zákony hodného státu, odjel v roce 1970 na dovolenou do Švýcarska, tam porušil moudrý zákon své země zakazující američanům zlato vlastnit a koupil anonymně kilovou cihlu a nechal ji 10 let v bankovním sejfu – Litoval po těch deseti letech, že se zachoval tak ošklivě? Litoval, že ta cihla nebyla v uncích? Litoval, že nakoupil anonymně a nemá fakturu?
Obdobný příklad si můžete zkusit na obdnobí nedávní Srbské hyperinflace, na období roku 1933 (kdy někteří vyvrhelové v USA své zlato navzdory zákou před hodným vyvlastňujícím státem zapřeli).
Nebo na rok 1948 – když před socialismem pan továrník (advokát/investor/…) se svým zlatem prchal (a porušoval tak zákon), jaké parametry toho zlata ho zajímaly a jaké ne.
Jaké problémy řešili a co pro ně bylo podstatné a co naopak ne, třeba obyvatelé Zimbabwe, židé prchající z Německa, atd…
Co očekáváte, že vás bude zajímat např. po státním bankrotu, nebo až z kolabující či fašizující EU utečete do Thajska, Singapuru, Zélandu či Chile?
Nebo snad někdo očekává, že 21.století bude na rozdíl od toho 20. oázou klidu, prosperity, bez státní zvůle, válek, převratů, hyperinflací, měnových reforem, znárodnění, …? Já bych spíš očekával zrychlení dějin – na co ve 20. století potřebovali 100 let, to nyní zvládneme max. za 50. Možná „chytrý investor“ považuje ekonomickou a politickou situaci za stabilní, neměnnou či z investorského pohledu za irelevantní a jen muppet řeší, zda zde za 20 let ještě bude CZK, EUR, USD, státní penzijní systém, EU, demokratický socialismus, atd…

Evidentně pohledů na kov je mnoho a je mnoho investorů, kteří mají zásadně rozdílné motivy k investici do kovů. A z toho plynou i jejich rozdílné preference.
Někteří zákazníci nakupují nové mince a slitky u CZ prodejců – a já mezi ně patřím, i když zrovna se Silverem jsem shodou okolností neměl zatím tu čest a těch 5 ostatních zde z důvodu respektu k pravidlům nebudu uvádět, ale jsou všeobecně známí a na googlu vyskakují mezi prvními.
Někteří zákazíci preferují možná levnější a asi anonymnější nákup v Německu (a taky mám tu zkušenost). A někteří zákazníci buď preferují, nebo jen tím směrem chtějí obohatit své portfolio, například starší oběhové a pamětní mince (jednak z důvodu citelně nižší ceny, jednak z důvodu měnších jednotek než je 1 Oz).
https://chodorov.galerie.cz/#89460544 A někteří zákazníci mohou preferovat výhodný nákup cihel prostřednictvím někoho, kdo stříbro potřebuje ve své výrobě (např. šperků) – ale pak se výměnou za nižší cenu musí „smířit“ s tím, že v evropských podmínkách zřejmě narazí jen na cihly v kílech a ne násobcích uncí.
Jsou i skupiny lidí, kteří na stříbro mají ještě úplně jiný pohled, vidí v něm „nástroj revoluce“ – viz weby jako dont-tread-on.me, sgtreport.com, silverdoctors.com, …

Každý člověk je jiný, pro každého je zajímavější něco jiného a uvedené alternativy lze i kombinovat.

Já naprostou souhlasíms většinou toho, co píšete – např. s tím, že jako oficiální prodejce musíte být velmi opatrní, co svým klientům radíte a nabízte. A že jednotlivec, který rozhoduje o vlastních prostředcích se může rozhodovat jinak. To je naprostá pravda.

Další věcí, ve které se víceméně shodujeme je ta, že fyzické kovy se nakupují jako dlouhodobá investice. Zároveň se shodujeme, že nás poměrně bezprostředně čeká velmi turbulentní doba, změny finančního a monetárního systému, dost pravděpodobně jevy jako státní bankroty, měnové reformy, hyperinflace, změny na pozici světové obchodní a rezervní měny, atd…
Pak je otázka, jestli „keditkové“ generaci velmi rychle nedojde, že se sitace změnila a velmi rychle ve vlastním zájmu nedožene praktické znalosti v oblasi Au/Ag platidel, které měli jejich předci (zkusme se poptat třeba ve Vietnamu).
Podle mne nastane i změna režimu – bude demokracie udržitelná např ve stavu, kdy polovina voličů budou penzisti a zároveň stát nebude mít na penze? Jak a co asi ti penzisti (a státní zaměstnanci) budou volit a jak na to bude reagovat ta druhá polovina, která by tyto požadavky měla platit? Konflikt mezi plátci a příjemci se podle mne zásadně vyhrotí a jedni nebudou akceptovat, že druzí (stále agresivněji) rozhodují/hlasují o jejich životě a majetku. Dnes systém „funguje“ jen proto, že není jasná hranice mezi plátci a příjemci, což se změní.

Máte pravdu, reklamaci v Německu jsem nikdy neabsolvoval. Naštěstí jsem neměl důvod. Ale stejně tak jsem reklamaci neabsolvoval ani v Česku, takže také nevím, jak moc dobře bych pochodil.
Německý trh zde rozhodně neprezentuju jako selanku a ráj. Český ovšem také ne. Nicméně čechů (a nejen jich – do DE jezdí nakupovat kvůli DPH ze VŠECH okolních zemí – od Polska až po ty „nejzápadnější“) tam nakupuje poměrně hodně a jejich zkušenosti jsou dohledatelné i na mnoha českých diskusních fórech. Včetně hodnocení některých konkrétních prodejců.

„Mupet debatuje, investor jedná“ – pak jsme asi oba mupeti 🙁

Co se týče pojmu „investiční kov“. Nic proti němu, řekl bych, že většinu portfolia mám v tomto provedení, dokonce i ty Eagly. Na druhou stranu: zejména u stříbra velkou část poptávky činí průmyslová spotřeba. A pevně věřím, že při výrobě solárního panelu se ta výrobní linka nezasekne, pokud se nakrmí něčím jiným, než NTR slitkem, či Eaglem. Pojem „investiční kov“ je podle mne poměrně úzce spjat s érou fiat peněz. A pokud se situace změní a kovem se opět začne platit, vemi se změní i obsah pojmu „investiční kov“.
Pokud by se třeba v USA+Mexiko+Kanada začalo opět platit stříbrem, něco jako Eagle dost možná ztratí smysl. A ještě k té likviditě: likvidita je schopnost přeměny na peníze. A ta je podle mne i u „scrapu“ velice slušná, protože výkupců zlomkového Au/Ag je přeci dost. Když teď vemu pytel desetikorun z třicátých let, do hodiny mám CZK. Jakou lepší likviditu potřebuji? Prodám včera koupený Eagle rychleji a v lepším poměru nákup/prodej?
Pokud vzroste průmyslová poptávka po Ag, na jaké formě kovu se to projeví nejpozitivněji? Asi na všech stejně. Nebo píš na scrapu pozitivněji, protože vrzoste cena vlastního kovu (spot), ale investiční kov obsahuje navíc dejme tomu 30% složku (premium, DPH), která se adekvátně nezvýší.
Nejsem propagátor scrapu ve smyslu „kupujte jen scrap, protože to je výhodnější“. Ale podle mne to je zajímavý doplněk. Jedná se o drobné, které se mohou hodit, i Eagle jednou může být příliš velká hodnota na běžný nákup. Kdo si nemyslí, že atom Ag je jako atom Ag a že se linka na výrobu antibakteriálního prádla díva na značku rafinéra, kdo chce něco světově známěnšího, než staré Ag koruny, může samozřejmě nakoupit staré dolary, franky či marky.
Je jasné, že když třeba hejtman investuje svoje easy money do „žluťoučkých kulaťoučkých“, tak že bez váhání nakoupí provořadé nejznáměší zboží bez ohledu na cenu. Pokud se ale Franta rozhoduje, jestli za čtvrtletní prémie koupí 100 či 130 Oz, je ten pohled jiný. A můj názor je, že i ten průměrný Franta či Tonda by se měl nejen zabezpečit na stáří, ale i pro případ finančního kolapsu a monetární reformy. A je velká otázka, zda až ten Franta půjde za 10 let (tedy po st. bankrotu, kolapsu fiatu a bankrotu státního penzijního, sociálního a zdravotního systému) na operaci a doktor bude chtít platbu v kovu a na ruku, tak zda ten doktor bude znát NTR a Eagle o tolik víc, než staré CZ Ag mince, filharmoniky, dukáty, či třeba zlaté rakouskouherské 10, 20 a 100 koruny.
Jak říkám – co bude za 20 let neví nikdo. Ovšem pak je otázka, zda se vyplatí připlácet si 30% předem za provedení, které bude výhodné v jedné varialně vývoje a v jiné možná ne. Výdaj jistý a předem, přínos nejistý a v nejisté budoucnosti. A teď něco proti scrapu: pokd zde nemluvíme o běžném Frantovi a Tondovi, ale o velkém seriózním investorovi, je vše trochu jinak. Pro velkého investora má cenu připlácet si za jistotu a kvalitu – už proto, že toho kovu kupuje tolik, že v případě změny monetárního systému ho bude mít dost nejen na živobytí, ale i na investice a rozjezd podnikání v nové době. Až tak ho nezajímá, že toho kovu mohl mít o X% více, jen ne v té preferované form.
Tím se liší od Franty, který se rozhoduje, jestli ze svého limitovaného konstantního příjmu nahromadí do kolapsu 1000, nebo 1300 Oz Ag (tzn. jestli si zajistí živobytí např. na 3, nebo na 4 roky, což je docela rozdíl). Velkého investora zajímají i nároky na skladování a transport – ryzí 1000 Oz cihla je poměrné kompaktní, dobře skladovatelná a transportovatelná. Ovšem kdyby měl místo každé 1000 Oz cihly mít 8886 prvorepublikových pětikorun, tak je bude skladovat a transportovat velmi obtížně (zvláště pokud to vše znásobíme). Navíc by je v takovém množství těžko sháněl (způsobil by tak pouze jejich nedostatek a růst mumismatické ceny).
Vy jako obchodníci se zaměřujete na velké investory. Nejen na prodej zboží jim, ale i na poradenství. Já spíš myslím na to, že pokud dojde ke kolapsu fiat měn, kovy je nahradí o to snadněji, čím více budou mezi lidmi rozšířené – a to v malých jednotkých vhodných nejen jako uchovatel hodnoty, ale i jako prostředek směny. A podle mne v případě hyperinflace i „kreditkové dítě“ rychle pojme informace o paremetrech nejběžnějších našich domácích mincí, zapamatuje si, že prvorepublikové pětikoruny jsou 3.5g Ag, komunistické stovky maj 7g a investiční mince z celého světa (od Eagle po Leaf, od Pandy po Filharmonik) maj 31.1g.