Mali mať s.r.o.

Autor článku: 21. 2. 2012

Toto je první článek publikovaný na základě naší výzvy. Těšíme se na další.

 

Žijeme v zložitej dobe. Možno to trochu preháňam, ale prirovnal by som ju k dobe vojnovej. Drobný, ale podľa mňa podstatný, rozdiel je v tom, že si to takmer nik neuvedomuje. Žiaľ. A práve to ju robí ešte nebezpečnejšou. Ak lieta vzduchom olovo, aj ten naj(s)prostejší tvor vie, že sa mu má uhnúť z cesty. Dnes lietajú len slová z úst bankárov a politikov, maximálne ešte kopy papierov z tlačiarní, ktoré musia ich hlúposti ešte reprodukovať. A preto drvivá väčšina občanov stojí ako kôl v plote, akoby sa nič nedialo, a ako slepé a hluché teliatko kráča na popravu. Áno, slepé a hluché. Naše senzory nebezpečenstva ostávajú nečinné, ukolísané uspávankami tých, ktorí by mali ako prví byť na poplach.

Ospravedlňujem sa, že budem v nasledujúcich riadkoch miešať jablká s hruškami a „riešiť“ medzinárodné záležitosti spolu s vnútroštátnymi.

Ak by som nevedel, že s.r.o. ako forma obchodnej spoločnosti existuje ja inde ako na Slovensku, teda nielen existuje, ale je celkom hojne rozšírená, odprisahal by som, že ide o slovenský vynález. Do čerta s páčidlami, kliešťami na ostnatý drôt, skrátenými brokovnicami a tak ďalej. Máme s.r.o., s tou sa kradne oveľa pohodlnejšie a najmä vo veľkom a beztrestne. Denne to vidím vo svojej práci a určite sa s tým stretol každý, kto podniká, alebo podnikal. Miliónové dlhy, tony nezaplatených faktúr, zúfalí veritelia. Plná schránka pošty od exekútorov, súdov, arbitrov a ďalšej hŕby bezmocných divákov. Na schránke nálepka s obchodným menom a za ňou zdevastovaný domček z dosák a vlnitého plechu. Na prahu stojí hrdý „konateľ“ v potrhaných teplákoch, ktoré nevideli práčku pekných pár mesiacov, ak vôbec, a myká plecami. On nič nevie, on žiadne doklady nemá, nevie čo je s „firmou“ a netuší, čím sa pôvodne zaoberala. Dostal pár drobných a podpísal by aj ručenie vlastnou obličkou. Usmiaty bývalý konateľ ovešaný zlatými reťazami na peknom, drahom autíčku, vo vrecku kľúče od baráku v ktorom by mohlo pohodlne bývať niekoľko desiatok ďalších ľudí. On za nič nemôže. Spoločnosť predal, nič s tým nemá. Pár krát bol na výsluchu, ale trestu sa ani zďaleka nebojí. Na upozornenie, že za podvod sa sedí sa len usmeje:“ Na Slovensku? Ale prosím Vás…“

O pár kilometrov ďalej klope exekútor na dvere otcovi rodiny, ktorého deti chodia každý deň do školy. S manželkou pracujú od tmy do tmy, lebo sa hnusia sami sebe, len preto, že nechcú mať na čele páliacu nálepku DLŽNÍK. Bývalí zamestnanci či veritelia skrachovanej s.r.o. Keď im nezaplatili za vykonané práce, alebo dodaný materiál, sami sa necheli dostať do problémov, vzali si pôžičky, hypotéky…Veď to zaplatia, len čo im s.r.o. uhradí faktúry, vyplatí mzdy. A úrok? Skromných 14%. Máme predsa demokraciu a zmluvnú slobodu. Hlupáci, čo si podpísali, to majú. Navrch zmluvná pokuta, súdne trovy, trovy pŕavneho zastúpenia, exekučné trovy, odmena exekútora. Opäť biednych 20%.  Že boli pôvodne dlžní len pár stoviek? Smola. Auto si vzala lízingovka, dom banka, ponožky exekútor. Mali mať s.r.o.

Sci-fi? Ojedinelý prípad? Kiež by. Každodenná realita. Za tie necelé dva roky, ktoré pracujem na exekútorskom úrade som toho videl naozaj veľa. Stovky ľudí v takej chudobe, akú si ťažko predstaví väčšina z nás. Niesom slabá povaha, ale dvadsať ľudí spiacich na zemi v trojizbovom byte…Kúrenie? Ohník pod oknom, priamo v byte. Sem-tam sa nájde piecka, inak otvorené ohnisko, diera v stene ako komín. V celom byte jedna žiarovka. „Počkajte pan exekutor, prekrutim žiarofku do kuchyne, bo mame len jednu…“ A nestalo sa mi to raz, a nestalo sa mi to len pri tej skupine ľudí, ktorá každému prišla na um pri čítaní týchto riadkov. Zoznam je nekonečný. Živnostníci, stavebníci, dopravcovia. Ľudia, ktorí stratili doklady a niekto si na ne vzal pôžičku, požičal auto, nakúpil bielu techniku. Že sa to nejako vysvetlí? Aj ja som si myslel… Bohužiaľ, exekútor zvyčajne zaklope na dvere skôr ako spravodlivosť.  Pre tých, ktorí sa pýtajú, ako to môžem stále robiť mám jedinú odpoveď. Skôr môžem ľuďom pomôcť tam kde som…

Už v roku 2006 sa začalo v médiách, najprv zahraničných, skloňovať slovíčko kríza. Keby som dostal cent vždy, keď som ho počujem… Už teraz vidím zástupy ľudí s fakľami a vidlami, kričiace známe heslo, že po vojne je každý generál, ale kto ma pozná, vie, že nasledovné tvrdím už veľmi, veľmi dlho.

V prvom rade by som sa chcel poďakovať médiám, ktoré, nadšené z novej senzácie, kričali so zdvihnutým prstom:“Pozor človiečik, ide kríza! Aj keď vôbec nechápeš o čo v nej ide, a ani my nie, musíš začať hneď a zaraz šetriť!“ A zástupy prisluhovačov plastovej debny poslúchli. Neviem si predstaviť aký pozitívny dopad to mohlo mať… Ľuďom ťažko zarobené peniažky vo vreckách, či na hypervýhodných terminovaných účtoch s úrokom, POZOR!, 2% znehodnotila inflácia, omnoho vyššia ako samotné úroky. Spotreba klesla, kríza sa prehĺbila ešte viac. Úplne zbytočne. Je mnoho dôležitejších vecí, ktoré by sa mali diváci a poslucháči dozvedieť a nikdy sa tak nestane. Tak prečo sa nemohlo pomlčať o kríze?

Dodnes som nepochopil, prečo bolo reakciou na krízu uťahovanie opaskov. Štáty a nadnárodné organizácie teraz lejú natlačené peniaze do bánk a vyvolených spoločností, čo považujem za obrovský zásah do mechanizmov voľného trhu. Ak je ale takýto zásah vporiadku, prečo sa nekonal podobný zásah na začiatku krízy. Nie však bezhlavým tlačením a nalievaním peňazí. Som si vedomý toho, že nemá zmysel polemizovať na tému „Čo ak….“ Ale rád by som videl, ako by to dnes vyzeralo, keby sa v začiatkoch krízy začali vypisovať obrovské megaprojekty. Práve tými istými vládami a nadnárodnými organizáciami, ktoré sa podieľajú na tlačení peňazí. Možno nerozumiem ekonomike, ale ak mám zástupy ľudí bez práce a množstvo nevyčerpaných zdrojov (minimálne na Slovensku), čo nám bráni spojiť to dokopy a začať niečo produkovať? Peniaze? Veď sa ich aj tak natlačili plné vagóny. A mysím si, že číselko za písmenkami HDP by vyzeralo podstatne inak. Rovnako ako kolkonka s percentom nezamestnanosti a ďalšia s čiastkou vyplatenou ako podpora v nezamestnanosti. Nechce sa mi veriť, že by to dopadlo horšie, ako je to teraz. Ak niekto vie dôvod, prečo by to nemohlo fungovať, prosím, úprimne si to rád nechám vysvetliť…

Na počiatku i konci tohto všetkého však, napriek zástupu obvinených v tomto článočku, ostáva obyčajný človek, ak chcete občan, ktorý si tieto riadky neprečíta. Prečo? Lebo jeho to nezaujíma. To nieje jeho problém. On má svoje starosti… Ak by som mal zostaviť pyramídu príčin toho, čím dnes prechádzame a čo nás ešte čaká, práve tento „občan-ignorant“ by bol na jej vrchole. Ak by sa totiž takýto človiečik na chvíľku zamyslel, možno by našiel spôsob ako sa ozvať, ako zabojovať o svoju existenicu a o budúcnosť svojich detí. A môže začať zdanlivo maličkosťou. Prestať tlačiť peniaze bankárom a skúsiť to so zlatou, alebo striebornou mincou…

Luláš Kuna

 

 

10 dosud nejčtenějších článků na serveru:

 

Další vybrané články:

 

 

Štítky: ,

Komentáře

  • VoDo napsal:

    Kdyby zacaly vlady tisknout driv nez se krize sputila jen a pouze by rok 2008 presunuly na rok 2009 ci 2010. Krize byla nevyhnutelna, vlady zacaly "tisknout" uz kolem roku 2003 ale ne tak jak dneska, tiskly prostrednictvim levnych hypotek pro kazdeho pristehovalce.

  • VoDo napsal:

    Muze nekdo opravit ty hrubky, vzdyt je to hrozny! :-(

  • Jan Dvořák napsal:

    Slovenskou gramatiku neumím, poprosíme autora o korekci.

  • VoDo napsal:

    JD: Moje hrubky v prvnim prispevku :-)

  • rj1 napsal:

    Problém je právě s těmi zdroji – dosud jich bylo dost – nejvíc co kdy v historii. Jeden český geolog nazval posledních zhruba 50 let nejhloupějším obdobím v dějinách, kdy jsme dokázali neuvěřitelnou rychlostí zplundrovat téměř vše co se tu tvořilo miliony let. Finační systém se tomu pěkně přizpůsobil, takže nakonec nebyly žadný omezení. „Peníze“ postupně přestaly mít jakoukoliv hmotnou podstatu a systém bankovnictví částečných rezerv začal být právním systém přijmán jako něco zcela normálniho – byť je ze své podstaty od začátku zkrachovalý (závazky jsou vždy vyšší než možnost jim dostát). Tak tu máme hromadu děsivě špatných investic - pokud investuje někdo svůj VLASTNÍ kapitál, který získal svou prací a znalostma, tak to vždy bude mnohem pravděpodobněji promyšlenější investice než v případě „investiční“ banky s pákou 50:1 (pokud se vůbec dá v soudobém bankovnictví říct, že existuje něco jako vlastní kapitál…) - taková banka, tak neriskuje vůbec nic. Stát to v nejhorším vždy zalepí vyššíma daněma a inflací (emisí nových „peněz“). „Mananagement“ je přesazen bez jakekoliv újmy „o židly vedle“, viz After Lehman – třeba tady: http://en.wikipedia.org/wiki/Richard_S._Fuld,_Jr. a jede se dál….. Takže tu funguje systém, který je založen na principu antikapitálu - na víře že dnešní útrata na dluh bude donekonečna vždycky nějak zaplacena budoucím ziskem – ať se vezme odkudkoliv. Máme tu různé druhy jednosměrek – kdy jedním směrem putuje zboží – a druhým pouze sliby: jednou vám to zaplatíme… Stačí se podívat na obchodní a platební bilance některých států… No zatím máme plynulé dodávky z asijských továren, suroviny z Ruska a Perského zálivu, akorát začíná být trochu dusno od toho pnutí…. Ovčan na Západě se většinou ale o svojí životní úroveň nebojí. Na polích kolem velkých měst stále panuje čilý stavební ruch – na úrodné půdě se dál nějak ze sertvačnosti - nebo proč? objevují další a další hrůzy – nevadí, že odsud nevedne skoro žádná pořádná cesta, infrastruktura kolem taky bída, jediné spojení autem - cesta do práce trvá hodinu. To vše na hypošku na 30 let – super investice. V práci čeká počitadlo a nějaký super byznys plán jako něco zase vy-outsourcovat, někam kde je úžasně levná pracovní síla a vůbec podmínky pro další rychlé zisky. Abychom to pak sem mohli přes půl planety dovézt zpět. No a večer nabrat plnou, šupky dubky do hypermarktetu pro jabka z Francie a hrušky z Nového zélandu, o víkendu tamtéž pro hadříky a elektroniku bůhví odkuď z Asie… Vše tam lze vyprodukovat témeř bez vedlejších nákladů – jak osobních tak materiálních. My si tu ale chceme žít stále lépe a lépe, navíc musíme platit všechny ty darmojedy a ještě chcem mít sem tam i nějakou zdravou rybu v řece. No všechno dohromady nejde jenže my by jsme to chtěli a nejlépe teď hned a stále! Vždyť ale soudruzi z USA mají údajně ty utajené technologie - až bude nejhůř, tak je vytáhnou a všecho bude zase skvělé! Technologie sama o sobě by ale ještě nic neřešila – stejně jako ty „vytištěné“ peníze má jen odkladný účinek. Muselo by se objevit něco co má stejnou nebo vyšší energetickou návratnost než současné zdroje. Tohle by ale bylo na širší diskuzi…

  • Jan Dvořák napsal:

    VoDo: opraveno

  • Mattoni napsal:

    rj1: Já bych jenom s dovolením doplnil tvůj příspěvek. I kdyby USA nějakou energetickou technologii schovanou měli, (možná něco ukradli z pozůstalosti po Teslovi), tak měď a další vzácné kovy si z prstu nevycucají, na použití elektromotorů jakožto výhradních pohonů v dopravních prostředcích už teď nemáme dost mědi. Pokud ovšem nemají schované vesmírné lodě, dosahující rychlostí mnohem vyšších než je rychlost světla, abychom mohli plundrovat vesmír...

  • Standa napsal:

    Já vidím ještě jeden neblahý důsledek centrálního bankovnictví podle neokeynesiánů: Bohatství společnosti se postupně přesouvá z produktivní sféry do bankovnictví a k němu přidružených služeb. Ve světě trvalé inflace je paradoxně výhodnější věnovat část svého výdělku bance prostřednictvím hypotéky, než se pokoušet naspořit. A pro zástupy lidí bez práce je pak paradoxně výhodnější jít dělat agenty s půjčkami než se pokoušet o nejisté podnikání. Následkem toho vzniká méně skutečných hodnot. A jaký na to mají neokeynesiáni lék? Nižsí úrokové sazby, kterou následuje ještě silnější přesun bohatství do bankovnictví.

  • mojza napsal:

    JD: opravte i rj1, vždyť je to otřes. A k tématu. Co mi jen připomíná naše vyspělá civilizace? Kde už jsem to viděl? Aha, už vím. Bakterie v Petriho misce. Dejte bakterii do Petriho misky s omezeným množstvím živin. Bakterie se začne množit. Každá generace má dvojnásobek počtu bakterií než ta předchozí. A teď několik pozorování: - Bakterie vůbec netuší, že živiny jsou omezené. Prostě žerou, dokud je co, a množí se, protože to jde. - Poslední generace spotřebuje tolik živin, co všechny generace předtím dohromady. - Pak celá kolonie zanikne.

Napsat komentář





Finanční a komoditní komentáře z Chicaga pro vás připravila společnost Lembros logo