Záporné úroky – nepovedou ke zdražení úvěrů?

Systém nepotřebuje peníze střadatelů v bankách. Možnosti systému vytvářet peníze z ničeho jsou neomezené.

Systém potřebuje závazek, že dlužníci budou po desetiletí vytvářet hodnoty, bez možnosti se z toho vyvázat.

Před nějakou dobou jsem zde psal, že monetární stimulace vlastně manipuluje rozhodování lidí tak, aby vytvářeli menší rezervy. A že to lze dělat jen do okamžiku, než rezervy dosáhnou nuly.

Jak je vidět, kreativita systému je obrovská. Když nejsou rezervy, přinutíme lidi, aby hodnoty vytvořili až teprve v budoucnu, bez toho, aniž by tím získali nárok jiné hodnoty konzumovat. A k tomu poslouží hypotéka se záporným úrokem mnohem lépe než hypotéka s kladným úrokem.

Cesta stimulace nevázaným tiskem peněz je prozkoumaná, a je o ní známo, že končí hyperinflací. K té bylo před pár lety solidně našlápnuto. Naštěstí však ekonomika v krizi není schopna tyto nové peníze vstřebat.

Přichází tedy svět dříve nepředstavitelného: záporné úroky z půjček.

Záporné úroky jsou zcela nová cesta, neprozkoumaná, a moderní.

Záporné úroky mohou rozpustit gigantické dluhy i bez hyperinflace. Stačí se dostatečně dlouho zadlužovat, a záporné úroky ze státních dluhopisů časem pokryjí deficity rozpočtů, a později začnou snižovat i velikost dluhu.

Přinese to věci, které nám na první pohled nemusejí docházet:

• Zvedne to podíl bankovního sektoru na ekonomice. Nikdo nebude schopen produkovat peníze tak levně, jako banka. A o to architektům tohoto systému jde. Podíl bankovního sektoru v ekonomice roste již celé století od zavedení fiat peněz. Můžeme se tak dočkat situace, kdy bude v bankovním sektoru a službách k němu navázaných (přeprodej půjček, reklama a marketing bankovních služeb) zaměstnáno 5% ekonomicky aktivního obyvatelstva. (Tímto rysem se to velmi podobá době hyperinflace, kdy rostl podíl lidí zaměstnaných tiskem, manipulací a posléze likvidací peněz.)

• Obrovská masa lidí bude pracovat proto, aby splatila hypervýhodnou půjčku. Bude vytvářet hodnoty, ale nebude si moci koupit nové. Leda opět na půjčku. Co to asi udělá s ekonomikou? Nevyvolá to potřebu nových stimulací? Nevznikne něco jako hyperzadlužení, obdoba hyperinflace promítnutá do půjček, kdy neporoste nade všechny meze objem peněz v ekonomice, ale objem odložených splátek? Ostatně, už dnes se v televizi na konzumenty masivně valí z reklam půjčky na půjčku (tzv. refinancování).

VoDo: Jenže aby ta vlna půjček nespustila inflaci, je třeba, aby peníze v reálné ekonomice obíhaly co nejpomaleji.

Takže odhaduji, že se zvýší rychlost oběhu peněz v bankovním sektoru.

Takový jeden možný scénář budoucího vývoje:

Pan Č si vezme hypotéku na byt. Skvělou, se záporným úrokem, a na 30 let. Díky skvělému úroku si půjčí na větší byt, než na který by měl, a tím roztočí kola ekonomiky. Jenže pak bude 30 let splácet.

Pan Č dostate chuť na auto. Leasing bude pekelně levný, a se záporným úrokem k tomu. Nu, proč ne? Ovšem Č na něj ani tak nebude mít. Splácí totiž tu hypotéku. A protože ji splácí poctivě, zajde si za svým bankéřem, a ten mu nabídne refinancování hypotéky. Samozřejmě s ještě lepším záporným úrokem, a splatností 45 let k tomu. (Je mladý, je mu teprve 30 let, do důchodu to splatí, že?) A k tomu přidá leasing na auto.

Jenže pan Č bude chtít časem i novou chladničku, na níž nebude mít, ba ani na její splátky. Situace se zopakuje, leasing na auto bude rozložen na 20 let, aby bylo na splátky na ledničku.

Jenže auto jednou dojezdí, zatímco splátky stále ještě budou běžet.

Jaký je další možný scénář?

Pan Č má syna č, ne? A protože všechny půjčky splácí poctivě, bankéř mu nabídne nový, výhodný produkt: Refinancování všech půjček se splatností 60 let, kdy splácení přejde po smrti Č na č.

No, a až jednou i č bude potřebovat půjčku, nabídnou mu refinancování dědičnou půjčkou s neomezenou dobou splatnosti. A jsme u toho, kam tím mířím. Podobná historická situace už zde byla, a ve středověku vytvořila z mnoha svobodných rolníků – nevolníky, kteří museli každoročně odevzdávat splátku půjčky svých pradědů. Tento systém se udržel po půl tisíciletí, a celou tu dobu byl jednou z brzd dalšího pokroku.