Může vést stádo chromá kobyla?

Na všechno se dá dívat z různých stran, a podle toho z které strany se na to díváme vidíme jen něco. Jen pár poznámek z jednoho z možných pohledů: V přírodě bezpochyby je vůdcem stáda ten „nejschopnější“, ale může to být i chromý vlk, protože je otázkou co jsou ty rozhodující „schopnosti“. Mimochodem, lví smečce nedominuje lev, ale lvice. Lev je po většinu času mimo smečku. Ta ho zajímá pokud sežene něco k žrádlu anebo, když je čas páření. Pak teprve přichází lev, jako správný alfa samec. 🙂 V přírodě prohrává ten kdo je poslední (dravec ho zabije, nasytí se a dá na čas pokoj). V kapitalistickém systému „bez přívlastků“ prohrává ten kdo není první (kapitalista nemá a nemůže mít nikdy dost, protože nic mu v kapitalistickém hospodářském systému nezaručuje, že zítra bude opět vítězem). A to je moc velký rozdíl. Pozor na to. Proto si osobně nemyslím, že vedení společnosti jedním alfasamcem je pro společnost dobré. Z nedávné historie máme příklady vedení společnosti jedním mozkem (nechci ty lidi označit za alfa samce, protože někteří z nich neměli ani potomky, což není známka alfa samce, tomu jde především o přežití a plození potomků), a nejsou to podle mého názoru příklady hodné k následování. Proto také souhlasím se „zdravou alternativou“ decentralizace moci.
Přírodních principů (kdy se samice z největší části starají o potravu, tedy energii pro život, se ž(Ž)idé drželi po dobu téměř celého trvání disapory až do cca 18.-19. století. Ideálem židovského manželství byl tehdy chudý učenec a bohatá žena (viz Paul Johnson: Dějiny židovského národa). Nejbohatší se učitelem a nejváženějším členem u rozprášených židovských kmenů stal až teprve nedávno cca v 18.-19. století s příchodem kapitalismu, kdy začaly mít peníze svou moc. Do vzniku kapitalismu takovou moc neměly. Ne, že by neměly moc, ale nebyla rozhodující v takové míře, jako později. Rozhodující bylo zařazení ve společnosti (viz Ellen Woodová: Původ kapitalismu).
Jistěže spokojenost a štěstí negarantují peníze nebo majetek, jak dobře pochopil Bhútánský král, který se veřejně vyjádřil, že mu víc než na výši „Hrubého Domácího Produktu“ záleží na výši „Hrubého Domácího Štěstí“, zavedl v zemi informační spojení se zbytkem světa, a přestěhoval se z paláce do obyčejného domu. Ale v našem západním světě bez Boha a duchovního rozměru, dávají aspoň pocit větší jistoty 🙂 A jistěže k pocitu spokojenosti a štěstí nevede ani chudoba. Ale nechápu kde se bere ten nápad, že jsou jen tyto dvě možnosti, bohatství nebo chudoba, pro získání pocitu spokojenosti a štěstí Návod jak dosáhnout pocitu spokojenost a štěstí zde:
1.Važte si toho, co máte
2.Těšte se z toho, co děláte
3.Žijte pro dnešek
4.Vyberte si štěstí
5.Myslete i na ostatní
6.Ve společnosti je to lepší
7.Nesrovnávejte
8.Buďte sami sebou
9.Přestaňte se znepokojovat a myslete pozitivně
Jak je vidět, nevede k němu ani chamtivost, přestože si někteří myslí, že je dobrá. https://byznys.ihned.cz/analyzy-a-komentare/c1-55063420-anonymni-investor-chamtivost-je-dobra-aneb-proc-chapu-manazera-goldman-sachs
Peníze samy o sobě nejsou a ani nemůžou být špatné, protože je to jen prostředek, a ten nemůže být špatný zrovna tak jako zlato, nůž, mluvené nebo tištěné slovo, či internet. V případě peněz či zlata se jedná o prostředek pro získání energie pro život a na jako takový se na ně dá dívat jako na formu energie pro život. Proto je o ně takový boj. Všechny živé organismy potřebují energii pro život. Na život se dá dívat také jako na tok energie (na Zemi z drtivé většiny tok primárně sluneční energie) Na každou odbornější práci musí člověk prokázat kvalifikaci jen tehdy pokud ji musí někomu prokazovat. Existuje nespočet příkladů z historie, kdy selfmademani nikomu svoji kvalifikaci nemuseli prokazovat. Tedy ne papírem, ale svými schopnostmi samozřejmě ano
Existuje nebezpečí odbornosti. Věci, jako je politika, týkající se všech, by neměli vést odborníci. Právě naopak. Odborníci totiž tíhnou k preferování svého úzce odborného pohledu, který nebere v potaz jiné pohledy. Nikdo totiž neví co je svět a jak funguje, zvlášť ne ti, co se tak tváří (ani vědci, jak si může pozorný člověk všimnout). Odborníci by měli jen radit, a myslím, že i proto se ve společnosti objevili.
Učení Ježíše Krista uspělo, protože oslovilo nemajetné (podobně jako učení dalších revolucionářů po něm, ovšem učení Ježíše Krista se nakonec s majetnými spojilo, proto přežilo), kterých je víc než majetných, takže přestože jsou nemajetní, mají ve společnosti, když se spojí, svoji sílu. Ježíš se narodil jako chudý (co se týká majetku), jako chudý žil a jako chudý zemřel.
Majetek zavazuje, omezuje, a kdo chce přemýšlet o světě volně, nezaujatě, musí být volný. I ti nejbohatší a nejschopnější pochází původně ze „stáda“ jímž někteří opovrhují.
Nemohou všichni jen majetky množit, nebo snad ano?
Jsou různé pohledy na to co je to stát a jakou má funkci. Tvrzení „řídit stát je jako řídit obrovskou firmu“, je velmi zjednodušený pohled s kterým přišli „noví kapitáni průmyslu“ po roce 1989 v počátcích „budování kapitalismu v Čechách“, a je signifikantní, že z těch co „řídili tento stát“ nevynikl nikdo kdo by dobře řídil nějakou firmu. Dokonce i VK, když svého času chtěl podpořit podnikatele, prohlásil něco v tom smyslu, že on nikdy firmu neřídil a ani by to neuměl, a tak si ředitelů firem váží. Stát není firma. Občané státu nejsou jeho zaměstnanci (to, že zaměstnává některé občany, aby pro něj prováděli některé služby je jiná věc). Naopak, je to on kdo je tady pro občany (členy své společnosti). Stát bez svých občanů (členů své společnosti) neexistuje, ale lidé, jako členové své společnosti zde žili statisíce let bez existence státu. Stát s panovníkem v čele vytvořili v určité době lidé, aby se ochránili před nebezpečím a nejistotou vnějšího světa (viz Bible Starý zákon Saul). I první panovníci, kteří vybírali daně v jakési formě výpalného jej opakovaně dostali za podmínky, že slíbili a udržovali jakousi ochranu nad těmi co jim platili. Lidé se vzdali části svých majetků a práv za slib ochrany a s tím spojeného pocitu jistoty.
Král je sice jedna z nejslabších figur na šachovnici co do možností akce, ale jeho pádem padá celá hra.

Nepomůžeme bohatým likvidací chudých. Bratrství neposílíme skrze třídní nenávist. Morálku, charakter a odvahu neposílíme, když lidem vezmeme i to poslední co mají a přeměníme je na komoditu. – jiný pohled