Certifikáty – dluhopisy nebo deriváty?

Máme tu čtvrtý březnový článek soutěžící o Silver Eagle. Těšíme se na další.

Před pár dny jsme na chatu utloukali špačky z žabomyšího sporu, zdali je myš spíše žába a/nebo žába spíše myš. Jsou certifikáty formou dluhopisů, nebo jsou deriváty?? Záleží na úhlu pohledu…

Jak to celé začalo

Certifikáty, moderní strukturované produkty, spatřily světlo světa v Německu, kde se zobchodují měsíčně v objemu větším než 100 mld. EUR. Staly se tak alternativními produkty ke klasickým investicím do akcií či podílových fondů.

Začalo to v devadesátých letech indexovými certifikáty, které se staly alternativou  akciovým fondům. Základní myšlenkou byl fakt, že pokud není drtivá většina akciových fondů schopna překonat v čase daný benchmark, lze odstranit jeho outperformanci pasivní investicí přímo do něj. Tím se zásadně sníží náklady na management. Indexový certifikát vydělá svému držiteli pak více než indexový fond, odpadá totiž vstupní poplatek až 5%. Proto Vám ho finanční poradce neporadí. Dále odpadají obhospodařovatelský a správcovský poplatek. Spread je několik desetin procenta..

Co je v nabídce dnes

Dnes se moderní strukturované produkty se dělí na pákové /KO produkty, warranty/ a investiční produkty.

Jedním z hlavních zástupců investičních produktů jsou investiční certifikáty. Certifikáty jsou vlastně zjednodušenými bankovními úpisy, jejichž cena není dána fixním či pohyblivým úrokem, ale pohybuje v závislosti na podkladu a konstrukci dané skupiny derivátů. Díky tomu můžete koupit i za malou investiční částku, /cena ks v desítkách eur/, široce diversifikované portfolio na akciové indexy, komodity, měny i jednotlivé akcie.

Certifikátů existuje celá řada a rozebrat se jejich detailní klasifikací a popisem by vydalo na celý seriál.

Základním rozlišovacím parametrem je míra garance investora. Mohou být bez zcela garance, /index certifikáty, strategické, tematické, basket certifikáty, sprint, outperfomance certifikáty, s plnou garance /garantované certifikáty/ nebo částečně garantované certifikáty, tedy bonus certifikáty a discount certifikáty. Tato třída certifikátů patří mezi nejoblíbenější.

Dalším důležitým parametrem certifikátů je jejich splatnost. Podle ní lze dělit certifikáty do dvou skupin a to certifikáty s předem danou splatností v budoucnu a takzvané open-end certifikáty, které lze držet po neomezeně dlouhou dobu.

Certifikáty se obchodují buď klasicky na burze jako jakýkoliv jiný cenný papír, nebo přímo s emitentem, který mívá ve většině případů nižší poplatky. Jinak likvidita nehraje na rozdíl od klasických podílových fondů roli, díky takzvanému market makingu, emitent neustále kotuje, /pokud neudává technické problémy…o))/ a je povinen vytvořit protistranu a realizovat odkup ať už mimoburzovně, či přes burzu.

K částečně garantovaným certifikátům. Finanční specialisté z německého týmu Sal. Oppenheim, /kterou nedávno převzala německá bankovní jednička Deutsche Bank Österreich/, uvedli v dubnu 2003 na trh první bonusový certifikát.

Pokud jde o typy těchto  částečně garantovaných certifikátů, tak první discount certifikát byl počat 3. srpna 1995 v lůnu banky v pravdě historické Trinkaus & Burkhardt. Tato banka byla založena v roce 1865. Působí v 77 zemích a teritoriích kde zajišťuje finanční služby více jak 110 milionům klientů. Historická emise WKN 383386 tak připravila půdu pro další desítky bank, které se postupně produktu chopily. Discount certifikáty jsou instrumenty pro střednědobou optimalizaci výnosu. Podrobně je rozeberu v pokračování, kde nastíním i mechanismus ostatních investičních certifikátů.

Bonus certifikáty nabízejí investorům zajímavé příležitosti. Pominu-li okamžitou možnou nadhodnotu a dividendy, neexistuje varianta, při které by byl držitel certifikátu do podkladu na tom byl hůře, než přímý držitel podkladu. Naopak existuje spousta variant, kde je na tom držitel certifikátu mnohem lépe. Držitel vydělává nejen na rostoucím či stagnujícím trhu, ale dokonce za daných podmínek vydělává i v případě, kdy trhy padají. Proto jsou tyto papíry velmi vhodné k hedgingu portfolia.

Cenou za tuto konstrukci bonus mechanismu, je absence dividend či spread. Emitent se zajištuje pomocí nákupu futures, takže není svázán s vývojem podkladu, který by ho mohl nutit nějakým jiným způsobem participovat na klientovi. Bonus certifikáty bývají na růst podkladu nebo pokles podkladu.

Praktická ukázka bonus certifikátu na blue chips index.

Bonus Zertifikat auf EURO STOXX 50
https://www.ariva.de/BP1WF4

WKN: BP1WF4
ISIN: DE000BP1WF49
Typ: Zertifikat
Emittent BNP Paribas
Stückelung 1,00
Emission 07.11.11
Bewertungstag 21.09.12
Zahltag 27.09.12
Settlement cash
Kennzahlen
Akt. Bonus +11,16 %
Akt. Bonus p.a. +19,03 %
Seitwärts +11,16 %
Seitwärts p.a. +19,03 %
Abst. Barriere 520,50 Pkt
Abst. Barriere 20,65 %
Aufgeld -0,060 %
Aufgeld p.a. -0,10 %
Spread 0,030 EUR
Spread rel. 0,12 %
Spread hom. 3,00 EUR
knock in bariéra 2000

Tento případ jsem vybral kvůli hodnotě nadhodnoty, podhodnoty. Tento papír je ke dni 27.2.20012 ukázkovým příkladem, kdy kupující,/pominuli riziko emitenta, viz. později/. ,na tom nemůže být nikdy hůře, než investor kupující DAX. Nadhodnota je částka, která vzniká díky derivátu v závislosti na velikost volatility, jeho ceně a řadě dalších parametrů, čím vzrůstá pravděpodobnost výplaty bonusu se snižuje se investiční riziko. Čím více stoupá nadhodnota, tím se zmenšuje bonus kupujícího. V tomto případě je nadhodnota, značena německými kolegy jako Aufgeld, rovna -0,060 %. Pokud Eurostoxx do 21.09.2012,Eurostoxx neklesne asi 21%, pod hranici 2000, dosáhne minimální investorův zisk přibližně 20% p.a. Pokud klesne pod 2000, dochází jen k deaktivaci bonus mechanismu a z bonus certifikátu se stává klasický indexový certifikát sledující podklad jedna ku jedné. Cesta vzhůru zůstává pořád otevřena, pokud poklad silněji poroste. K výplatě dojde 27.12.2012. Spread je opravdu zanedbatelný, pouhých 0,12%.

Tak je to žába nebo myš?? I když pro potřeby daňového zákona ČR se jedná o deriváty, nesmí kupující zapomenout, že certifikát je zjednodušený bankovní úpis mezi ním a emitentem, proto musí zohlednit bonitu emitenta.

Jedním z rizik investičních certifikátů je proto tzv. riziko emitenta. Pokud investor koupí certifikát a poté by emitující banka zkrachovala, investor by za svůj certifikát nejspíše nic nedostal a to logicky i za situace, kdy by podklad, na který má certifikát, dále zhodnocoval. Investor by maximálně mohl uplatnit pohledávku v konkurzním řízení za bankou. Tržní a měnová rizika jsou pak obdobná jako u jiných typů investic.

Hledáme nejlepší články čtenářů:

• Za váš článek zaplatíme zlatem

10 dosud nejčtenějších článků na serveru: