Jan Skalička: Evropská unie se štěpí?

Toto je další  článek soutěže čtenářů v roce 2013. 

Poslední dny dávají za pravdu těm, kteří si dlouhodobě myslí, že Evropská unie se štěpí. Důvodů pro toto tvrzení je čím dál více.

Poslední události na Kypru potvrzují, že pánem na Kypru je Rusko. Nejde pouze o to, že Kypr požádal Rusko o pomoc při vyřešení dluhové krize. Tato snaha kyperského ministra financí je zcela logická v souvislosti s obrovskými úložkami ruských občanů a potažmo firem v kyperských bankách. Proto jeho včerejší cesta do Moskvy a jeho večerní jednání v Rusku ohledně prodeje největších kyperských bank Bank of Cyprus a Laiki Bank, je naprosto pochopitelným vyústěním kyperské a ruské spolupráce na dlouhodobější úrovni.

Vraťme se do 90.let minulého století, kdy si Kypr a Slovensko jako jediné evropské země objednaly rakety S 300 od Ruska. Na Kypr byly tyto komplety Ruskem skutečně dodány, zakázka pro Slovensko byla revidována vládou Mikuláše Dzurindy, jehož první zahraniční cesta vedla do Bruselu do NATO. Rusko se tedy i po skončení studené války snaží utvářet a udržovat obchodní trhy a vliv. Tím případem je právě Kypr, kam se po úspěchu ve zbrojních zakázkách a tvorbě skvělých vztahů s kyperskými politiky začaly přesouvat peníze firem, kapitál a jejich daňová sídla ruku v ruce s finančními prostředky z Ruska, a to i díky daňovým výhodám na Kypru. Ruský prezident Vladimir Putin hájí zájmy svých občanů a nedávná půjčka Kypru ve výši 2,5 mld.€ svědčí nejlépe o tom, kdo je na Kypru hlavním partnerem.

Proto by vůbec nebylo překvapivé, kdyby po odkoupení zadlužených bank Ruskem za 1 euro nenásledovala islandská cesta, ale další nová půjčka od Ruské federace, i když o něco vyšší než posledně. Protože zadlužené banky se stanou ruskými, tak může postačit půjčka 5 mld.€.

Není od věci zmínit, že pokud by bylo Turecko přijato do Evropské unie, tak pánem turecké ekonomiky by mohl být Írán. Ten je totiž v turecké ekonomice dlouhodobě exponován nejenom obchodováním za zlato a bezvízovým stykem svých občanů i čilým pohybem zboží přes hranice, ale zejména hlubokými vazbami turkojazyčných Ázerů na turecké prostředí v Ankaře a Istanbulu. Ázeři v posledních letech hodně zbohatli a jejich íránské velkoměsto Tabríz je modernější než Teherán, což vyplývá i ze snahy vlády předejít sporům o národnostní otázku.

Dalším členem Evropské unie, který má jiné zahraničně-politické směřování, je bezesporu Španělsko. To si nenechá od Bruselu nebo kohokoliv jiného nic nařizovat, což můžeme vidět nejen na stažení jeho vojáků z působení v Iráku a nebo na jeho výrazné neúčasti na afghánském dobrodružství, ale i na nepřijetí záchranného balíku od eurozóny, což se Němcům samozřejmě nelíbí, protože oni by půjčovali rádi a teď dostali další odmítnutí od Kypru.

Také Itálie se drolí. Některé hlavní politické proudy žádají vystoupení ven z eura a návrat k italské liře. Spory mezi Severem a Jihem ukazují, že Evropská unie nevede italskou ekonomiku a vliv mají sicilské kruhy a nacionalistické proudy vedené panem Berlusconim nebo italskou Ligou Severu, s níž tento politik na svých zájmech spolupracuje. Pád italské ekonomiky je enormní a úpadek je vidět intenzivněji na Jihu.

Co brání zemím jako Itálie, Španělsko, Řecko nebo Kypr orientovat se na úplně jiné státy mimo Evropské unie? Vždyť i Řecko dlouhodobě a úspěšně koketuje s Ruskem a o vztazích pana Berlusconiho s politiky nejen z Blízkého Východu nebo z východní Evropy, ale i z Orientu se vyprávějí celé příběhy. Zajímavým prvkem je také to, že měnu euro užívají nečlenové eurozóny Vatikán, San Marino a Monako na základě dohod, které jim povolují razit vlastní euromince. Přitom tyto státy já rozhodně nepodezírám z toho, že by politicky poslouchaly Brusel a nebo jím byly dokonce řízeny. Tyto mince jsou platné v celé EU, ale státy nejsou započteny do eurozóny vydávající eura, což je chyba. Obrazové provedení mincí chybí na prospektech ECB a Evropské komise a nikdo tak nezná jejich podobu.

Posledním kamenem úrazu je používání eura ve státech, které nejsou členové eurozóny a nemají smluvně povoleno euro používat. Štěpení eurozóny se může v tomto případě konat velmi rychle. Tyto země se totiž řadí naopak mezi země typu „kam vítr, tam plášť“. Jedná se o Andorru, Černou Horu a Kosovo. Velmi nestabilní situace tam trvá. Andorra je stále funkčně rozpolcena mezi francouzskou správu a španělské biskupy, střídající se postupem času. Černá Hora balancuje na hraně legálnosti svého vystoupení z měnové unie se Srbskem, které její měnové odtržení dlouho nechtělo uznat a Kosovo je uměle vytvořený útvar na základě vojenské intervence NATO. Proto je tam používáno euro, když polovina světa Kosovo neuznává.

Bylo by na místě začít se bavit o problémech eurozóny a používání eura v nestabilních částech Evropy. Všechno nemůže být úspěšné, když vidíme protikladná pnutí a tlaky. Nic není absolutní, a na toto bychom neměli zapomínat.

Mgr. Jan Skalička

Výroční analýza 2013

• Rok 2013 – Spojené státy tlačené do izolace

Pohled na penzijní reformu

• Jak se postavit k důchodové reformě?