Vilém Vrzala: Americký bankrot, hrozící globální Výmar a úspěšná cesta Lotyšska z krize

Toto je další článek soutěže čtenářů v roce 2013

Americký bankrot, hrozící globální Výmar a úspěšná cesta Lotyšska z krize

V souvislosti s finančními potížemi hlavního města amerického automobilového průmyslu Detroitu se nabízí myšlenka, že problémy, které město nyní má, jsou jakýmsi zmenšeným modelem toho, co se odehrává ve Spojených státech jako celku.

Již řadu let město Detroit balancuje na pokraji finančního kolapsu, odkládá řešení problémů a utrácí více, než mu jeho příjmy dovolují. Nyní mu hrozí nucená správa po převzetí státem Michigan, případně bankrot. Vzhledem k tomu, že Motown není ve své situaci osamocen, stále platí varování analytičky Meredith Whitney před vlnou municipálních bankrotů.

Podobně jako problémy neřešil v minulosti Detroit a řada dalších měst, neřešil a ani v současnosti je neřeší Bílý dům. Veškeré akce se kterými započal George Bush, a ve kterých pokračuje i Barack Obama, spočívaly a spočívají ve vršení dluhů a vytloukání klínu klínem, přičemž vznikl z nepochopitelných důvodů všeobecně uznávaný mýtus o tom, že v době krize je třeba do ekonomiky nalévat vypůjčené peníze. Zatímco rozhovory o zvýšení dluhového stropu byly odloženy, státní dluh od začátku roku k dnešku vzrostl o 300 miliard USD na celkovou výši 16,7 bilionu USD. Tento vývoj je možno sledovat na stránkách www.usdebtclock.org, přičemž použitá data pocházejí z oficiálních vládních údajů.

Při sledování takového počínání se člověku znovu a znovu vybavují slova Tomáše Bati o finanční krizi, která již v minulosti obletěla internet. Stojí za to si je opakovat co nejčastěji: „… je mnoho lidí, kteří se domnívají, že hospodářský úpadek lze sanovat penězi. Hrozím se důsledku tohoto omylu.“ A dále ve stejném citátu Baťa říká: „Nepodporovat bankrotáře, nedělat dluhy, nevyhazovat hodnoty za nic.“ Zdá se, že legendární podnikatel světového formátu by si např. s Paulem Krugmanem nerozuměl.

Další samostatnou kapitolou je tištění peněz frmou tzv. kvantitativního uvolňování. I zde si člověk může vzpomenout na jednoho českého velikána. Jaký by měl asi pohled na chování FEDu (a ostatních světových centrálních bank včetně ČNB) historicky nejvýznamnější český ministr financí a velký odpůrce inflace Alois Rašín? Zřejmě každému je zřejmé, že ten by fanouškem Bena Bernankeho být nemohl.

Svět to ovšem vidí jinak. Centrální banky států euroatlantické civilizace hledají spásu v monetární expanzi. S rostoucím množstvím dolarů, liber, eur, či jenů však žádné bohatství nevzniká. Historická zkušenost nám říká, že toto nafukování peněžní nabídky vede k inflaci. A vzhledem k tomu, že je tato politika uplatřňována takřka globálně, můžeme se poprvé v historii stát svědky inflace celosvětové. Občané Jugoslávie si kdysi mohli jako ochranu před inflací koupit německé marky nebo americké dolary. Otázkou je, co pomůže uchovat hodnoty dnes, v době měnové války. Opět s ohledem na dějiny by nebylo překvapením, pokud by výsledkem globální inflace byl nárůst cen potravin a také např. cenných kovů.

Jak tedy z krize ven, pokud ne pomocí fiskální a monetární stimulace růstu? Existuje jiné řešení než nepřetržité a zrychlující zvyšování dluhu a znehodnocování měny? Cestu nám může ukázat Lotyšsko, které provedlo výrazná úsporná opatření, osekalo veškeré nadbytečné výdaje a po krátkém bolestivém období zažívá zdravý a přirozený hospodářský růst. Bez stimulace.

Řešení vážných problémů nebývá snadné a ani bezbolestné. Jejich odkládání však spolehlivě vede ke kolapsu.

Vilém Vrzala

Výroční analýza 2013

• Rok 2013 – Spojené státy tlačené do izolace

Pohled na penzijní reformu

• Jak se postavit k důchodové reformě?